S každým zachvěním panikaříme. Turci i rok po otřesech mrznou ve stanech

Když pětipatrový dům v turecké provincii Hatay před rokem zasáhlo zemětřesení, třináctiletému Mehmetu Koçovi se v jediný okamžik zhroutil nejen domov, ale celý život. V troskách zemřela jeho matka Didem a o rok starší bratr Emre. Málem tam zemřel i on sám. Vyprošťování vážně zraněného dítěte trvalo šestasedmdesát hodin.

Když se chlapec konečně dostal do nemocnice, lékaři mu amputovali obě nohy. „Nic jsem necítil, ani jsem si nic nemyslel, když mě zachránili. Byl jsem zmatený. Měl jsem žízeň. Má rodina na mě čekala venku a já ji uviděl hned, jak mě vytáhli z trosek,“ vzpomíná Mehmet, který tehdy podle svých slov ztratil přehled o tom, jak dlouho už je pod sutinami.

Přátelé a lidé z okolí rodině pomáhají, přesto se jeho otec Hasan musel vzdát profese školního asistenta, aby se mohl věnovat Mehmetovi. „Jsem velice smutný, ale snažím se to před ním nedávat najevo. Je velmi statečný a moc mě podporuje,“ řekl o synovi osmapadesátiletý Turek, jenž po tragédii zařizuje veškeré Mehmetovy lékařské prohlídky, podává žádosti o sociální podporu od státu a coby vdovec také řídí chod samotné domácnosti.

Chlapec loni v říjnu absolvoval rehabilitační cvičení v Londýně, kde v té době oba bydleli, a trénoval pohyb s protézami, které snad časem nahradí invalidní vozík. „Snažíme si na nový život zvyknout. Mehmet začal chodit do školy a zlepšuje se. Drží mě nad vodou. Říká mi: ‚Tati, nemůžeme je přivést zpátky ani změnit to, co se stalo. Zapomeňme na to všechno a žijme dál,“ vyprávěl Hasan Koç. Příběhů, jako je ten jeho, jsou na jihu Turecka a severu Sýrie desetitisíce.

Zemětřesení o síle 7,8 spolu s následnými slabšími otřesy srovnalo se zemí celé ulice, celá města. Zasáhlo jedenáct tureckých provincií. Při otřesech podle nových údajů turecké vlády zemřelo 53 537 lidí a na 107 210 dalších utrpělo zranění. Nějakým způsobem se loňské události v Turecku dotkly až 14 milionů lidí. V sousední Sýrii pak zahynulo zhruba 6 tisíc lidí.

Z trosek zachránili novorozeně, s mrtvou matkou ho pojila pupeční šňůra

Statisíce budov se zřítilo nebo bylo poškozeno tak, že se v nich už nedá žít, byť udávaná čísla se v médiích pohybují ve velkém rozptylu. Podle tureckého zpravodaje portálu The Middle East Eye (MEE) vláda udává, že se zřítilo nebo zásadně poškodilo 227 tisíc budov včetně mešit, kostelů a historických památek, objevují se však i mnohem vyšší odhady.

Na 691 tisíc lidí nicméně stále žije v provizorních přístřešcích v takzvaných kontejnerových městečkách, další tisíce pak dokonce jen ve stanech – a to přesto, že turecký prezident Erdogan slíbil, že nechá postavit 650 tisíc nových bytových jednotek, přičemž zhruba polovinu už do jednoho roku.

Dosud však lidem úřady předaly pouhý zlomek, 46 tisíc bytů. Jen v provincii Hatay, kterou zemětřesení zasáhlo nejvíce, za pár sekund spadlo tolik budov, kolik se jich běžně postaví za jednu dekádu. Vláda slibuje, že do dvou měsíců tam dokončí dalších 75 tisíc bytů. Nejen obydlí, ale i obchody, banky, pekárny či restaurace se v Hatayi přesunuly do kontejnerů – malých a nevyhovujících.

„Náš psychický stav je jeden velký chaos. S každým malým zachvěním panikaříme. Během těch dní po zemětřesení jsem viděla tolik mrtvých těl. Strašně se tehdy rabovalo, takže jsme se báli i o své bezpečí. Tak jsem začala zahradničit, abych se trochu uklidnila,“ popisuje matka tří dětí Sevcan Turková, která i se svými puberťáky musí dodnes bydlet ve stanu.

Na vládní kontejnerový byt čeká a na úřady je pěkně naštvaná. „Od vlády jsme nedostali vůbec žádnou pomoc. Pomohli nám jen dobrovolníci. V Antakyi (metropoli provincie Hatay, pozn. red.) je plno sbírek, dost na to, aby se znovu postavilo celé město. Ale my jsme z toho neviděli nic. Žádné bankovní karty do supermarketů, jen před měsícem malé hygienické taštičky,“ rozčiluje se.

V provincii Adiyaman zase tragédie ještě zhoršila už tak napjatou situaci na trhu s bydlením. Až polovina z necelých čtyř milionů syrských uprchlíků žijících v Turecku se během syrské války stáhla právě sem. I oni stále čekají, až se na ně dostane řada a budou se moct přesunout do lepšího.

Stovky lidí se navíc dodnes pohřešují. Sema Gulecová z Iskenderunu, jež založila organizaci DEMAK pro příbuzné pohřešovaných, líčí, že tvář svého syna hledá v každém obličeji, který potká. „V hlavách máme tolik otázek. Co se mu stalo? Ani po roce nemůžeme jít dál. Dny i noci jsou pořád stejné,“ říká matka pětadvacetiletého architekta Batuhana pro list The Washington Post.

Muž byl v době otřesů ve svém bytě, jeho tělo se však ani za šest dnů pátrání a prohledávání trosek nenašlo. A turecký parlament už dvakrát odmítl výzvy ze strany DEMAK, aby pro hledání pohřešovaných ustavil speciální komisi.

K soudu se mezitím dostalo jen minimum případů nedbalosti developerů a dohlížejících úřadů, kvůli které při otřesech spadly i novější domy. Jako v případě bratra Cigdem Nurové Mehmeta. V bytě domu, který byl nově postavený, zemřel nejen on, ale i jeho žena a šestiletá dcera. Nurová prohledala márnice, hřbitovy i sirotčince, rodinu však nenašla.

Přišly otřesy, šok a přežívání v mešitě. Viníkem není jen Erdogan, říká Češka

„Umíte si představit, že toužíte i po něčem takovém, jako je zub nebo nehet? Po tom toužím já. Závidím všem, co mají hrob, ke kterému mohou chodit. Já se chodím vyplakat k hrobu bratrova kamaráda a předstírám, že patří bratrovi,“ říká žena s tím, že stavitel domu jejích blízkých je právě u soudu. Podle tureckého ministerstva spravedlnosti bylo z porušení předpisů dosud usvědčeno 267 lidí.

I podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch začalo stíhání developerů, stavbyvedoucích či inspektorů. „Ale ani jeden starosta nebo radní nečelil soudu za svou roli v povolování stavebních projektů, které zdaleka neodpovídaly bezpečným stavebním normám, či za nepřijetí opatření na ochranu lidí žijících v budovách, o nichž se vědělo, že mají problémy v místě s vysokým rizikem seismické aktivity,“ píše se v dokumentu organizace.

Uplynul rok a Turecko není na další podobnou katastrofu připravené o nic víc, než bylo před loňským zemětřesením, varují pak experti i opoziční politici. Ti vedou mnohá turecká města a provincie, zatímco Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) řídí vládu. Prezident hází odpovědnost za pomalou rekonstrukci na „nekompetentní a nesolidární“ opozici, starostové a vůdci provincií zase ukazují na korupci a šlendrián Erdoganovy administrativy.

Turecko na konci března čekají lokální volby, rázná prohlášení politiků tak pohání i předvolební kampaň. Tak jako tak je ovšem další zemětřesení pro zemi skutečné riziko. A to nejen pro regiony na hranici se Sýrií, ale i největší turecké město Istanbul. Tamní primátor Ekrem Imamoglu z opoziční Republikánské lidové strany (CHP) si podle CNN postěžoval, že spolupráce s vládou na přípravách proti budoucím katastrofám drhne.

Město, v němž při zemětřesení v roce 1999 zemřelo přes 17 tisíc lidí, se podle primátora stále ze dvou třetin skládá z domů vybudovaných podle starých, ne tak striktních bezpečnostních předpisů. Na 200 tisíc budov další velké otřesy nevydrží a potřebuje rekonstrukci. V těchto domech žijí zhruba tři miliony lidí.

Jak ovšem upozorňuje MEE, ani na ty, kteří teď už rok trpí důsledky katastrofy obřích rozměrů, v tureckých provládních médiích nemají místo. O obětech zemětřesení se příliš nemluví, nevyhovující hygienické podmínky se nerozebírají. Ve srovnání s ničivými otřesy z roku 1999, které byly v tisku i roky poté, je to podle portálu markantní proměna. Například vládní plátek Daily Sabah k výročí loňské tragédie přišel jen s textem vypočítávajícím, kolik už Turecko do obnovy po „katastrofě století“ investovalo peněz.