V hrobě z doby před 5 500 lety našli archeologové kromě jiného osm metrových trubiček ze zlata a stříbra. Dosud se myslelo, že to mohla být panovnická žezla, ale nebylo jasné, proč byla dutá. A proč v nich byly jemné filtry a usazenina.
Ruští vědci v odborném časopise Antiquity publikovali studii, podle níž šlo o brčka, jimiž se pilo ze společné nádoby pivo.
Zvyk sdílet nápoje pomocí slámek pochází z Mezopotámie a fakt, že se rozšířil až na Kavkaz, je příkladem sdílení zkušeností – jakési rané globalizace v době bronzové.
Hrob s neznámými trubičkami
Trubičky vědci našli mezi luxusními předměty v hrobě objeveném roku 1897 v kurganu – mohyle navršené nad pohřební komorou – u Majkopu v jižním Rusku. Uvnitř se našly kostry tří dospělých. Mrtvý uložený uprostřed byl zřejmě společensky postavený nejvýš, byl pohřbený v elegantním šatě se šperky a kolem něj byly keramické nádoby, kovové nástroje a zbraně.
Šlo o senzační objev, který dal vzniknout termínu majkopská kultura, jíž se označovala společnost z rané doby bronzové, která v období 3 700 až 3 000 let před naším letopočtem obývala část Kavkazu.
Hvězdným nálezem bylo osm trubiček, které byly uloženy na dosah ruky osoby pohřbené uprostřed, avšak archeologové nebyli schopni zjistit jejich účel. Tyčky se zašpičatělými konci jsou ze svinutých zlatých a stříbrných pásků, některé byly ozdobeny snímatelnou figurkou býka.
Jaké mohlo být jejich využití?
V minulém století se objevilo několik vysvětlení jejich účelu. Zvažovalo se, že mohlo jít o žezla nebo o tyčky, které při pohřebním průvodu podpíraly baldachýn. Žádná z teorií ale neodpovídala na otázku, proč byly trubičky duté, což předpokládalo mnohem obtížnější výrobu než u prostých tyčí, sdělil Viktor Trifonov, který patří k archeologickému týmu institutu dějin hmotné kultury Ruské akademie věd.
V článku jeho skupina píše, že zlaté a stříbrné trubičky byly vznešenější verzí běžných slámek na pití a že se používaly nejspíš ke konzumaci piva.
K tomu, že se jimi pilo pivo a ne víno, které se v té době na Kavkaze rovněž vyrábělo, vědci došli prozkoumáním konců trubiček. Na špicích byly velmi drobné otvory, které měly funkci cedníku a filtrovaly sedlinu, již pivo tehdejší doby obsahovalo.
Na konci jedné z nalezených slámek se našly mikroskopické zbytky ječmenného škrobu, což teorii o pivních slámkách podpořilo. Teorie o pivu v tehdejší době nepřekvapuje, protože se ví, že pivo se vařilo na území dnešního Izraele už přes 13 tisíci lety. Prehistorický člověk se tedy opíjel zkvašeným ječmenem dříve, než vzniklo zemědělství.
V době, z níž je hrob v Majkopu, bylo pivo základním nápojem na celém Blízkém východě od Egypta po Mezopotámii a pili ho všichni. Muži, ženy i děti. Tyčky z Majkopu umožnily skupině mužů pít pivo vsedě i ve stoje ze společné nádoby při oslavě nebo setkání.
Pivní ceremonie součástí pohřbu
Možná byla taková ceremonie součástí pohřbu významného člena společenství pohřbeného v Majkopu a použili k tomu velkou nádobu, jež se uvnitř také našla. Měla objem 32 litrů, takže v případě osmi konzumentů by na každého vyšly čtyři litry.
Zesnulý byl tedy vyprovázen v radostné náladě. Anebo bylo vedle mrtvého osm slámek, aby si mohl připít v posmrtném životě s bohy, řekl Trifonov.
V publikované studii se tvrdí, že slámky z majkopského kurganu jsou z doby kolem roku 3 500 před naším letopočtem, takže jsou zatím nejstarší. O něco mladší jsou ty nalezené na královském hřbitově v Uru v dnešním jižním Iráku. Ty pocházejí z doby o tisíc let pozdější, upozornil Trifonov. Netvrdí ale, že byly slámky na pití vymyšleny na Kavkazu.
Společné popíjení s pomocí slámek je znázorněno na otisku pečetidla pocházejícího z Mezopotámie z doby kolem 4 000 let před naším letopočtem. Zvyklost má zřejmě počátky na Blízkém východě, ale kdy se slámek začalo používat, se neví. Kromě jiného proto, že se vyráběly z rákosu, který rychle podlehne zkáze, upozornil Trifonov.
Mezi nálezy z Mezopotámie byly samostatné perforované úzké nástavce z dražších materiálů, které se mohly na rákosové trubičky nasazovat.
I když slámky nevymysleli lidé na Kavkaze, jejich nález svědčí o kontaktu a výměně mezi tamními obyvateli a těmi, kteří obývali daleké oblasti jižně od nich. Kavkazské stepi obývala negramotná majkopská kultura, která žila tisíc kilometrů daleko od městských sumerských center. A přesto lidé v Majkopu, nebo aspoň jejich elita, toho věděli dost, aby si oblíbili luxus a společnost ostatních pijáků při ceremoniích nebo pohřebních rituálech stejně jako Sumerové.
„Čtvrté tisíciletí před naším letopočtem bylo na severním Kavkaze mimořádné historické období: nikdy před ním ani po něm nebyla tato oblast tak propojená se světem starého Blízkého východu,“ řekl Trifonov v rozhovoru s listem Haarec.
Kulturní výměna mezi Mezopotámií a Kavkazem nebyla jednostranná. Podle vědců někdy kolem období 2000 let před naším letopočtem, tedy už po zániku majkopské kultury, se do Anatolie a Mezopotámie dostali první ochočení koně cestou přes Kavkaz.
