Za komunistů utíkal k volejbalu. Teď Korčok nechce dát Ficovi „klid na práci“

„Slušně, ale rázně,“ slibuje na transparentech. Charakterizuje se jako umírněný konzervativec, v němž je kus liberála, a svoboda je pro něj to, že zákon stojí nade všemi stejně. Kariérní diplomat a exministr zahraničí Ivan Korčok chce za pár týdnů porazit Petera Pellegriniho a stát se protiváhou vlády Roberta Fica.

Upozorňuje, že na počet hlasů současný kabinet víc lidí nevolilo, než volilo. I proto prý jde do boje o budoucnost své země. „Slovensku už dnes vládne minulost,“ míní. Syn zdravotní sestry a řidiče sanitky letos oslaví šedesátiny. Stejně jako Fico. „Ne všechno se vydaří,“ glosuje Korčok a potenciální voliče na středeční besedě v pražském Divadle v Dlouhé v tu chvíli rozesměje.

Korčok, Pellegrini, Harabin... a Matovič. Prezidentem Slovenska chce být 9 mužů

A pak ještě několikrát. Image nenápadného, „nudného“ úředníka totiž Korčok bourá humorem a ironií. Jako když na konci večera nějaké dítě zavolá „jdeme?“ a prezidentský kandidát odvětí, že má ještě připravenou „krátkou, třicetiminutovou řeč“. Nebo když mluví o hoaxech, které se o něm šíří. „Víš, tvůj problém je, že jako americký agent i vypadáš,“ řekl mu prý jeho známý.

Dezinformační scéna už na Korčoka zkoušela „vytáhnout“, že vlastní americký pas, nebo to, že spolupracoval se slovenskou státní bezpečností ŠtB. Ani jedno podle něj není pravda. „Nezlomí mě to,“ ujišťuje diplomat a na otázku z publika také odpovídá, že takzvaným alternativním médiím by rozhovor nedal. „Dostávají se do mainstreamu a i samotná vláda je legitimizuje. Je to bezpečnostní hrozba,“ varuje někdejší velvyslanec ve Spojených státech.

Korčokovi sem tam „uteče“ i vulgarita:

O třiceti letech své diplomatické služby vlasti Korčok během nynější kampaně mluví často a je to i jedna z prvních věcí, kterou se o něm lidé dozvědí na oficiálním webu IvanKorčok.sk. Tomu, že by ho v socialistickém Československu mohla čekat kariéra spojená s cestováním po světě, přitom kdysi nic nenasvědčovalo. „Nejezdili jsme ani do Bulharska,“ popisuje.

S rodiči žil v „tristních poměrech“ v Banské Bystrici, nepatřil mezi členy Komunistické strany a za studií se dostal jen na obor vnitřního obchodu. V deziluzi, že ho nečeká žádná budoucnost, utíkal k volejbalu. Tím se na konci minulého režimu, po absolvování základní vojenské služby v Humenném, částečně i živil. Díky odbíjené, což mimochodem označuje za strašné slovo, také poznal svou ženu Soňu. „Někdy kolem roku 1986 jsme uvažovali, že z Československa odejdeme,“ vzpomíná.

13 fotografií

V roce 89 ovšem přišel zlom nejen pro něj a když pak Korčok narazil na inzerát o postgraduálním studiu mezinárodních vztahů na Karlově univerzitě, jeho cesta se začala ubírat směrem, jenž ho zavedl až na ministerstvo zahraničí nově vzniklého, samostatného Slovenska. Působil tam už za Vladimíra Mečiara a říká, že když se tehdy v Bonnu jednalo o majetku rozpadlé federace, Západ na Slováky a Čechy hleděl přes osobnosti, jež je zastupovaly.

Na české straně to byla ikona sametové revoluce Václav Havel, který měl svůj národ hodnotově převést do nové éry, či Václav Klaus. „A my jsme měli premiéra boxera,“ vypráví Korčok, který pak svou zemi postupně začal reprezentovat i za hranicemi. Působil coby velvyslanec v Německu, pracoval také jako stálý zástupce Slovenska při Evropské unii a ještě předtím i v NATO.

„Dodnes si pamatuji pocity, které jsem zažíval v roce 1997, když naši sousedé Česko, Polsko a Maďarsko dostali pozvánku do Severoatlantické aliance, ale se Slovenskem pod vedením Vladimíra Mečiara tehdy nikdo nepočítal,“ popsal s dovětkem, že zadostiučinění přišlo o dva roky později. Mimochodem, Korčok je podle svých slov velkým fanouškem evropské politiky a mohl by o ní mluvit nekonečně dlouho. I proto nesnáší „hospodské řeči“ o Evropské unii od lidí, kteří „ani neznají rozdíl mezi Evropskou radou a Radou EU“.

Narážky na Pellegriniho: Podržtaška a pes, co poslouchá pána:

„Pellegrini? Klídek a tabáček“

Z prestižní pozice velvyslance v USA se Korčok během pandemie covidu přesunul zpět do Bratislavy a ve vládě Igora Matoviče se stal šéfem diplomacie. Zpětně to za chybu nepovažuje, ale říká, že Matovičův kabinet nevyužil příležitost, kterou po porážce Fica a odstavení Směru dostal. Prezidenta třeba Slováci na rozdíl od voleb parlamentních pořád nemohou volit poštou. Máte výčitky? ptali se ho. „Teď už mám,“ pobavil. K tomu, že Matovič teď také kandiduje na prezidenta, se však příliš vyjadřovat nechtěl.

Jeho hlavním rivalem je současný předseda Národní rady a šéf strany Hlas-SD Pellegrini. Během besedy moderované novinářem Jindřichem Šídlem Korčok jeho jméno jako by záměrně nevyslovoval. Říkal „můj hlavní protikandidát“ nebo „on“. Před vládním koněm ovšem varoval. „Slovensko se vychyluje nesprávným směrem. Pellegrini sice slibuje klid, ale to by byl klídek a tabáček. Klid na práci, klid od občanů, klid na to, aby si mohli dělat, co chtějí,“ míní.

„Slovensko nepotřebuje klid, potřebuje přidat,“ dodává a podotýká, že za prezidenta Pellegriniho už by kontroverzní vládní novela trestního zákona byla dávno podepsaná. Zákon zásadním způsobem zmírňuje tresty u ekonomické trestné činnosti, zkracuje promlčecí lhůty u znásilnění a ruší speciální prokuraturu, jež vyšetřuje korupci z éry předchozí vlády Směru.

„Korčokoláda“:

Končící prezidentka Zuzana Čaputová zákon namítala i v parlamentu a nakonec ho podepsala s vysvětlením, že ho pošle na přezkoumání Ústavnímu soudu. Korčok by to prý udělal stejně a když měl divákům říct, v čem s prezidentkou za poslední roky nesouhlasil, neuměl si na nic vzpomenout. Až na jednu věc. „S vyhlášením předčasných voleb bych nečekal až do září,“ napadlo ho nakonec.

Čaputová podepsala změny v trestním právu, dává čas Ústavnímu soudu

Korčok je logickou volbou pro příznivce současné prezidentky, sám však upozorňuje, že mu nejde jen o liberální voliče. A že prý všem říká upřímně, co si myslí, ať už mu to ublíží nebo ne. „Nejsem podomní obchodník, nemám balíčky pro konzervativce, pro liberály, pro progresivce,“ prohlašuje a například by byl pro to, aby slovenští homosexuálové konečně mohli uzavírat alespoň registrované partnerství. „Slovensko má v tomto ohledu jistý civilizační dluh,“ domnívá se.

Voličům také vzkazuje, že se země zmítá ve zbytečných kulturně etických válkách místo toho, aby řešila skutečné problémy. V Praze za to sklidil další potlesk v řadě. „Mám to rád, tleskejte,“ povzbuzoval v žertu diváky. A zatímco Korčok obráží města a přesvědčuje Slováky, aby ho volili, jeho tým přichází s nápady, jak svého šéfa co nejlépe představit. Kromě klipu, v němž Pellegriniho přirovnávají k poslušnému pejskovi, tu byla třeba i „korčokoláda“. Ještě se ukáže, zda „mladá“ kampaň zabere, nebo Korčok voliče uspí v případných předvolebních debatách. Občas totiž skutečně umí mluvit příliš dlouho.

A jakou by tedy muž, jenž je teď v průzkumech těsně druhý, byl hlavou státu? Publiku naznačil, že „prezident není pošťák“, aby bez řečí podepsal každý zákon. Na dotazy ovšem často jen podotkl, že by musel ctít ústavu. Mluví o nadstranickosti a nezávislosti. Mezi své hlavní priority řadí vyvažování Ficova kabinetu, který se dnes podle něj chová „jako majitel Slovenska“, a obhajování slovenských zájmů. Důležitá však prý pro něj bude i práce s krajany v zahraničí. „S mladou generací tu budujeme Českou republiku,“ poznamenal naoko nelibě o desetitisících Slováků, kteří odešli do Česka a už se nevrátili.

„Máme dluh vůči Ukrajincům a morální dluh vůči sobě samým,“ míní Korčok:

Těm prý hodlá vrátit pocit, že stojí za to se vrátit domů. „I starší generace chce vidět úspěch mladých vzdělaných lidí. Vždyť o co rodičům může jít víc,“ řekl v Brně. Politicky zkušenějšímu Pellegrinimu vyčítá, že své zkušenosti neproměnil v nic, co by Slovensku pomohlo. A co se týká zahraniční politiky, v níž je zase silnější Korčok, apeluje: „Nemůžeš na otázku, zda má být Ukrajina v NATO, říct ‚nevím‘!“ Jasné hodnoty jsou podle něj důležitější než kdy dřív.

V souvislosti s ruskou invazí také přiznává, že má spolu s dalšími západními činiteli máslo na hlavě. „Hluboce jsme podcenili povahu ruského imperiálního režimu i to, co tento režim udělal v roce 2008 s Gruzií. V roce 2014, když byl okupován Krym a Ukrajina přišla o kus území, jsme dostali možnost na reparát a velmi jsme selhali. Selhání Západu a nás je v tom, že jsme si mysleli, že to bude stačit,“ poznamenává exšéf slovenské diplomacie.

Díky tomu se prý ruský diktátor Vladimir Putin mohl „splést“ a myslet si, že jeho armáda už dávno bude v Kyjevě. „Ale je těžké jednat s režimem, který nemá zábrany a vraždí vlastní občany jen proto, že chtějí kandidovat na prezidenta,“ dodává s odkazem na opozičníka Alexeje Navalného, který zemřel v rukou ruského režimu, kandidát na slovenského prezidenta.