Byla to druhá největší hromadná poprava československých občanů za války po usmrcení 3 792 židovských mužů, žen a dětí z tzv. českého či terezínského rodinného tábora v noci z 8. na 9. března 1944.
V genocidních mašinériích nacistického Německa zahynulo za druhé světové války celkem téměř 90 procent českých a moravských Romů. Z asi 6 500 protektorátních Romů jich 4870 odjelo transporty do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, vrátilo se jich jen 583.
Jejich památku si v pátek v areálu někdejšího nacistického vyhlazovacího tábora připomněla asi dvacítka přeživších, většinou Romů a Sintů.
Pietní akce se účastnil i známý americký černošský pastor a bojovník za lidská práva Jesse Jackson nebo náměstek německého ministra zahraničí Michael Roth. „Máme odpovědnost postarat se o to, aby příběhy utrpení obětí nebyly zapomenuty a aby protiromské předsudky zmizely z myslí lidí,“ uvedl.
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo v pátek vyzval „všechny vlády, aby podnikly kroky v boji proti netoleranci vůči Romům a umožnily jim plnou účast na občanském a ekonomickém životě“.
V táborech smrti zemřely tisíce Čechoslováků
Nacisté zahubili také asi 90 procent protektorátních Židů, z asi 81 000 deportovaných jich přežilo na 10 000. Celkem nacisté během druhé světové války vyvraždili asi šest milionů Židů. Pro zabití asi 500 000 Romů a Sintů se vžil pojem romský holokaust.
Už na základě nacistických Norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni „cikáni a cikánští míšenci“.
V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekvování a deportováni do různých druhů táborů. Čeští a moravští Romové byli soustřeďování v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940 (v březnu 1942 byly přejmenovány na sběrné).
První protiromský výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda již koncem března 1939. „Cikáni, cikánští míšenci a lidé žijící po cikánsku“ začali být evidováni.
Rozkaz ke konečnému řešení cikánské otázky vydal Himmler
Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až v červnu 1942, kdy protektorátní policie přijala nařízení o potírání tzv. cikánského zlořádu.
Od holokaustu uběhlo příliš mnoho času, říká expert o vzestupu antisemitismu |
To zahájilo rasový postup proti Romům a romským míšencům. Do evidence se dostalo na 6 500 lidí, v srpnu 1942 byly tábory v Letech a Kunštátu změněny na cikánské tábory.
Tzv. konečné řešení cikánské otázky pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z 16. prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt.
Z protektorátu do Osvětimi odvezly transporty celkem od března 1943 do ledna 1944 4 870 Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583. Vůbec první Romové byli do Osvětimi transportováni již v roce 1941. Koncem roku 1943 vznikl v nedaleké Březince takzvaný rodinný tábor pro Romy, kam nacisté sváželi Romy ze 14 zemí.
Mengele dostal za zkoumání Romů vyznamenání
Lidé tam umírali na nemoci a hladem, v táboře rovněž provozoval své pseudovědecké pokusy Josef Mengele, který vykonával funkci lékaře a za průzkum rasové příslušnosti Romů obdržel válečný kříž.
Takzvaný cikánský tábor „B II e“ v Osvětimi II.- Březince tvořilo 32 dřevěných budov na ploše 150 krát 170 metrů. V budovách pro 300 až 400 lidí se jich tísnilo až 1200. Na rozdíl od jiných koncentračních táborů nebyli Romové zařazováni do pracovních komand mimo tábor a rodiny také žily jako například v židovském rodinném táboře pohromadě.
V moravském táboře umírali Romové, otevřou jim památník |
Celkem bylo v „cikánském táboře“ evidováno přes 20 000 lidí, vedle českých a moravských převážně němečtí, rakouští a polští Romové. Menší skupiny pocházely z Francie, Holandska, Belgie a dalších zemí.
Na okupovaných územích Sovětského svazu se Romové stali oběťmi řádění komand Einsatzgruppen, v Srbsku se na vyhlazování výrazně podílela německá armáda, v Chorvatsku zase ustašovci (zejména masakr Romů v koncentračním táboře Jasenovac).
Komplex vyhlazovacích táborů Osvětim se stal symbolem vyvraždění šesti milionů Židů během druhé světové války. Jen v Osvětimi bylo zmařeno na 1,2 milionu životů, většinou židovských. K vězňům osvětimského tábora patřilo také na 50 000 československých občanů - Židů, politických vězňů a Romů, z nichž přežilo asi 6 000.
