Cílem studie, která byla zpracována pod patronátem Rozvojového programu OSN (United Nations Development Programme), bylo zjistit, jaké jsou motivace afrických migrantů, kteří se vydali do Evropy neregulérními cestami a navíc s vědomím, že nemají nárok na azyl. Pro tyto účely tazatelé vyzpovídali 1 970 lidí z 39 afrických zemí.
Podle obecně rozšířených představ jsou afričtí migranti nevzdělaní a bez práce. Podle studie 49 procent respondentů vydělávalo a 9 procent bylo ve škole v době, kdy ze svého rodiště odešli.
Zbylých 42 procent nebylo ani v zaměstnání ani ve škole. Třicet čtyři procent těch, kteří si nevydělávali (včetně těch ve škole) uvedlo, že by nezůstalo doma, i kdyby peníze vydělávali. Čtyřiačtyřicet procent dotázaných migrantů by zůstalo doma, pokud by vydělávali.
Ti, kteří vydělávali, měli většinou konkurenční platy. Podle autorů studie patří do takzvané „generace odrazového můstku“, tedy lidí, kteří těží ze znatelného ekonomického rozvoje v Africe během posledních dvou dekád. Nicméně 50 procent z těch, kteří finanční příjmy měli, v průzkumu uvedlo, že to stále není tolik, kolik by si představovali.
Studie ekonomické migrace poukazují, že migranti jsou většinou v aktivním pracovním věku (24-49 let), žijí v metropolitních oblastech a mají větší vzdělání, než jaké má zbytek populace v jejich domovské zemi.
Všechno je v rukou Alláha
Na cestu se migrantům skládají celé rodiny, případně i vesnice. Pro ně migranti představují cennou investici. Když jeden člen rodiny při cestě do Evropy přijde o život, rodina sice truchlí, ale ihned posílá dalšího, uvádí britský list The Guardian.
„Když můj bratr Sleiman zemřel, byla to Boží vůle,“ řekl listu farmář Ebrima Danso, který žije v obci Sabaa – hluboko v gambijském vnitrozemí. Rozhodně si nevyčítá, že na sever posílá dalšího ze svých bratrů. „Pokud to dokáže, zajistí přežití naší matky a zbytku rodiny. Pokud ne, je to Boží vůle. Všechno nechávám v rukou Alláha,“ dodal Danso.
Podle studie OSN, většina migrantů, kteří v Evropě našli práci, domů posílají peníze. Průměrný respondent domů posílá jednu třetinu svého evropského příjmu, což je 85 procent jejich celkového příjmu v Africe.
Migranti proto zůstávají v Evropě, i když v ní nejsou takové podmínky, jaké si představovali, protože se jim to vyplatí. „Je to stále lepší, když jsem zde,“ sdělil televiznímu kanálu National Geographic Yussuf, který už 14 let nelegálně žije a pracuje ve Španělsku. Yussuf přiznává, že z peněz utržených z práce načerno mohou jeho děti v Mali studovat a mají dostatek jídla.
Česko se nepřipojí k solidárnímu přebírání migrantů, řekl Hamáček v Lucemburku |
Čím bohatší Afrika, tím více migrantů
Stephen Smith, profesor afrických a afroamerických studií na Duke University, upozorňuje, že cesta do Evropy není levná záležitost, proto nelze vnímat absolutní chudobu jako faktor, kvůli kterému Afričané odcházejí ze svých domovských zemí. Podle něj se dá očekávat, že bude-li se prosperita v afrických zemí dál zvyšovat, bude se zvyšovat také touha africké střední třídy jít do Evropy, protože k podniknutí cesty budou mít stále více zdrojů.
Motivy migrantů pro opuštění země jsou podle studie různé. 60 procent lidí tvrdilo, že nejdůležitějším důvodem jejich odchodu do Evropy byla „práce a finanční podpora domova“. Dalších 18 procent uvedlo, že se vydali na cestu hlavně kvůli „rodinným příslušníkům nebo přátelům“, kteří už jsou v Evropě. Mezi dalšími motivy patřilo „vzdělání“ (8 procent), „osobní důvody či svoboda“ (7 procent), a „dobrodružství“ (1 procento).
Teorie migrace rozlišují mezi dvěma typy faktorů, na jejichž základě se migranti rozhodují, že odejdou ze své domovské země. Migranti buď mohou odejít ze země kvůli faktorům, které je nutí země odejít (push faktory), nebo kvůli faktorům, které je přitahují do nové země (pull faktory).
Mezi push faktory patří například nízká úroveň životních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, znečištěné životní prostředí, politická represe, přírodní katastrofy nebo válečné konflikty. Jako pull faktory jsou zmiňovány ekonomická prosperita, lepší pracovní příležitosti, politické svobody nebo přítomnost příbuzných, přátel či lidí ze stejné komunity.
Zatímco dřívější bádání považovalo za určující push faktory, podle novějšího bývají podstatnější pull faktory. Studie OSN se zdá tento předpoklad potvrzovat, kdy to je právě ekonomická přitažlivost Evropy či přítomnost příbuzných migrantů v evropských zemích, co nutí africké migranty, aby podstupovali nebezpečné cesty do Evropy.
2. července 2019 |
Více než jeden ze tří Afričanů chce opustit domovinu
Ačkoliv média neustále referují o rizicích spojených s neregulérními cestami do Evropy, jen 56 procent respondentů očekávalo na cestě nebezpečí. 93 procent migrantů uvedlo, že při své cestě zažilo nebezpečí. 54 procent mužských respondentů přiznalo, že skutečné nebezpečí bylo větší, než očekávali. V případě žen to uvedlo 66 procent respondentek.
Kamiony, které vezou smrt. Nejhorší případy pašování migrantů v náklaďácích |
Jen dvě procenta migrantů by údajně změnilo své rozhodnutí a nešlo do Evropy, kdyby věděli, jak nebezpečná cesta bude. A jen jedno procento dotázaných by se rozhodlo zůstat doma, kdyby věděli, jaký bude život v Evropě. 41 procent by cestu uskutečnilo znovu bez ohledu na cokoliv, pro 24 procent respondentů by zlepšení domácích ekonomických podmínek bylo dostatečně přesvědčivým důvodem, aby se na cestu nevydávali.
77 procent respondentů byli muži, 23 procent ženy. Průměrný věk migrantů v době jejich odchodu do Evropy byl 24 let. 14 procent jich bylo ve věku osmnácti let a méně.
Podle nedávného výzkumu africké výzkumné skupiny Afro Barometer více než jeden ze tří Afričanů zvažuje, že opustí svou rodnou zemi a odjede žít do zahraničí. Většina z těch, co skutečně odejdou, nakonec skončí v jiné africké zemi. Do Evropy chce nicméně odejít 27 procent respondentů.
Podle OSN je nyní na světě téměř 258 milionů migrantů, což představuje zhruba 3,4 procenta světové populace. Oproti roku 2000 se počet migrantů zvýšil téměř o polovinu. 70,8 milionů migrantů jsou uprchlíci, kteří uvádějí, že odešli z domovů kvůli válkám nebo pronásledování.
