Na Apeninský poloostrov každé léto míří desetitisíce dělníků z Afriky, Bulharska či Rumunska, aby pod nelítostným italským sluncem sklízeli rajčata a melouny. Řadu z nich čeká otrocká práce, navíc mizerně ohodnocená.
Zemědělské odbory Flai-Cgil spočítaly, že riziku vykořisťování je každý rok vystaveno 400 tisíc lidí a čtvrtina z nich je „extrémně zranitelná“. Většinou jsou to cizinci, jsou však mezi nimi i Italové.
„Z těchto lidí se stávají prakticky otroci, a to díky zprostředkovatelům,“ vysvětlil agentuře AFP Jean-Rene Bilongo, který má v odborové organizaci na starost migrační politiku a otázky nerovnosti.
„Zprostředkovatel vyjednává mzdu a z té si bere svůj podíl. Například zemědělec za velkou krabici rajčat vyplatí pět eur, ale on z toho dá dělníkům jenom tři eura,“ vysvětluje Bilongo roli zprostředkovatelů, kterým se v italštině říká caporalato čili kaprálové.
Podle kolektivní smlouvy vyjednané zemědělskými odbory by dělníci na polích měli denně pracovat 6 hodin a 40 minut za minimálně 50 eur (1 293 korun). Ve skutečnosti dřou až čtrnáct hodin a jsou placeni podle váhy sklizených plodin. V případě rajčat dostávají tři až čtyři eura za 350kilogramovou krabici, takže si za den vydělají 20 až 30 eur (517 až 776 korun).
Nelidské podmínky
Kaprál bere své ovečky na hůl jako to jen jde. Za dopravu na pole a zpět si účtuje deset eur, za lahev vody a sendvič tři a půl eura. Řada dělníků přespává v chatrčích v jakýchsi venkovských ghettech, často jsou obětí fyzického a sexuálního násilí.
„Je to nelidské,“ říká o jejich situaci Bilongo. Podle něj jsou tito lidé vydáni svým „chlebodárcům“ na milost a tato extrémní zranitelnost jim brání ozvat se či vyhledat pomoc.
Výjimkou byly loňské protesty ve městě Foggia v kraji Apulie. Vyvolala je tragická dopravní nehoda, při které zahynulo šestnáct námezdních pracovníků. O rok dříve zahynulo několik dělníků uprostřed léta na rozpálených polích.
Policie a soudci mají k dispozici zákony proti otrocké práci. Od roku 2016 zaměstnavatelé musejí dělat pro námezdní pracovníky víc, například jim zajistit dopravu na místo práce zdarma. Podle odborů je však těžké nové zákony prosadit v praxi. „Setkáváme se s velkým odporem.“ říká Bilongo.
Agromafie
Podle odborů nesou část viny za vykořisťování lidí na italských plantážích a polích i obchodní řetězce. „Mají velkou míru odpovědnosti, protože tlačí ceny dolů,“ říká Angelo Cleopazzo z asociace Diritti a Sud (Práva na Jihu), která sídlí ve městě Nardo proslaveném rajčatovým festivalem Tomatina.
Podle něj jsou do vykořisťování dělníků zapojeny také zločinecké organizace. Takzvaná „agromafie“ má podíl na celém zemědělském procesu: od produkce přes dopravu po distribuci. Úřady nad tím přivírají oko.
Experti odhadují, že podíl mafie na italské zemědělské produkci vzrostl loni na 12,4 procenta, což představuje zhruba 24,5 miliardy eur (633 miliard korun).
Na jihu země však také vznikají místní iniciativy, které se neradostnou realitu snaží změnit. Už patnáct let funguje v Kalábrii organizace Geol, která sdružuje několik místních zemědělských družstev. Pomáhá dělníkům, aby za svou práci dostávali více peněz a učí je, jak se bránit organizovanému zločinu.
Firma SfruttaZero (Nulové vykořisťování) zase vyrábí vlastní rajčatovou omáčku bez použití chemikálií. Při sklizni zaměstnává asi dvacet pracovníků, které platí od hodiny na základě regulérního kontraktu a zajišťuje jim dopravu a jídlo zdarma.
Zatímco v supermarketu stojí sklenice omáčky 90 eurocentů, její výrobek je čtyřikrát dražší. Firma SfruttaZero však každý rok vyprodá veškeré zásoby, protože i v Itálii přibývá zákazníků, kteří se zajímají o etické a environmentální náklady vynaložené na produkci jejich jídla.
