Zatímco smrt Usámy vedla k rozkolu Islámského státu a Al-Kajdy, smrt Bagdádího by mohla obě organizace spojit.
Američané s pomocí kurdských zpravodajských služeb objevili Bagdádího v okolí vesnice Briša poblíž tureckých hranic. Jeho přítomnost právě na tomto místě mnohé překvapila, poukázal republikánský člen Výboru ozbrojených služeb Sněmovny reprezentantů USA Mac Thornberry v rozhovoru pro CNN.
Oblast je totiž známá tím, že v ní operují síly spojené s Al-Kajdou. Jde o skupiny, které měly v minulosti s IS značně napjaté vztahy. „Někdy se stává, že teroristické skupiny, o nichž si myslíte, že spolu rivalizují, ve skutečnosti v určitých situacích kooperují,“ poznamenal Thornberry. „V téhle oblasti jsme zaznamenali, že Al-Kajda kooperuje s IS. A to způsobem, který jsme dosud neviděli,“ dodal.
Briša se nachází na severu Idlíbu, provincie, která je posledním útočištěm protirežimní syrské opozice. Síly syrského prezidenta Bašára al-Asada by ji rády dostaly pod svou kontrolu, tomu však zatím brání odpor Západu, který se obává „humanitární katastrofy“ a utrpení civilistů, kteří v oblasti žijí. Ještě významnější stopkou je přítomnost Turecka, které podporuje některé islamistické milice v provincii.
The Washington Post s odvoláním na výše postavený zdroj z amerického ministerstva zahraničí tvrdí, že oblast, kde byl Bagdádí nalezen, kontrolují Tureckem podporované skupiny společně s organizací Haját Tahrír aš-Šám (HTS), dříve známé jako Fronta an-Nusrá, která v roce 2018 oznámila nezávislost na Al-Kajdě.
Tvrdé jádro Fronty an-Nusrá, které je s teroristickou skupinou stále ve spojení, vytvořilo vlastní skupinu známou pod jménem Hurás al-Din. Ta se rovněž podílí na kontrole území, kde se skrýval Bagdádí.
Terorismus a Islámský stát  Joakim Zander Pro odběratele Premia iDNES.cz audiokniha zdarma. Autor knihy Joakim Zander je jedna z nových hvězd švédské literární scény. Žil také v Sýrii, Izraeli a USA, pracuje jako právník pro Evropskou komisi a tak jeho knihy zpracovávají aktuální, globální témata. |
Jeho přítomnost v oblasti vzbudila údiv, protože zmíněné skupiny většinou považovaly IS za svého rivala a dokonce nepřítele. The Washington Post připomíná, že Haját Tahrír aš-Šám jako hlavní síla v Idlíbu proti IS uspořádala několik zátahů. Není tedy jasné, proč by se Bagdádí ukrýval v místech, kde se vyskytuje tolik jeho nepřátel.
„IS a na Al-Kajdu napojené skupiny v Sýrii spolu nesouhlasí ideologicky, ale nyní čelí společné existenční hrozbě ze strany USA a Ruska,“ nabízí vysvětlení syrský bezpečností analytik Sadradeen Kinno, podle kterého přítomnost Bagdádího ukazuje, že IS a Hurás al-Din spolu uzavřeli pragmatickou dohodu.
Deník The New York Times s odvoláním na své zdroje uvedl, že americká zpravodajská služba CIA zjistila po výslechu jedné z Baghdádího manželek a jednoho chyceného kurýra, že vůdce IS získal azyl u Abu Mohammeda Salama, velitele Hurás al-Din. Jaký byl přesně jeho vztah s Bagdádím a co se mu stalo během amerického zásahu, však není známo.
Rozkol mezi IS a Al-Kajdou
Byla to právě Fronta an-Nusrá, kdo způsobil, že došlo k rozdělení IS a Al-Kajdy. IS byl původně odnoží Al-Kajdy v Iráku. Oficiální název organizace zněl Islámský stát v Iráku (ISI). Bagdádí, který se stal jejím vůdcem v roce 2010, plánoval rozšíření ISI také do Sýrie, kde zuřila občanská válka.
Islámský stát
|
Za tímto účelem vyslal do Sýrie Abúa Muhammada Džuláního, zakladatele Fronty an-Nusrá. Za jeho vedení se skupina stala jednou z nejefektivnějších povstaleckých sil bojujících proti syrskému režimu. Bagdádí po Džuláním chtěl, aby se přihlásil k Islámskému státu a stvrdil tak ustanovení chalífátu nejen v Iráku, ale i v Sýrii.
Džulání to však odmítl, přičemž se odvolal na vůdce Al-Kajdy, Ajmána Zavahrího. Ten jej měl pověřit, aby pod jeho patronátem založil Frontu an-Nusrá, aniž by zveřejnil, že má vazby na Al-Kajdu.
Bagdádí však na jeho námitky nedbal a vyhlásil ISIS (Islámský stát v Iráku a Levantě) s tím, že Fronta an-Nusrá náleží pod nově vzniklý „chalífát“, zahrnující území v Iráku a Sýrii. Džulání kontroval tím, že se veřejně přihlásil nikoliv k IS (ačkoliv uznal jeho roli při utváření organizace), ale k Al-Kajdě.
Jejich spor dosáhl takového stupně, že se do něj musel vložit i Zavahrí. Džulánímu vyčetl, že navzdory jeho příkazu veřejně vyhlásil vazbu Fronty an-Nusrá na Al-Kajdu. Bagdádího kritizoval za to, že rozšířil působnost svojí organizace bez porady s její „matkou“.
Zavahrí určil, že Fronta an-Nusrá bude nezávislou entitou, zodpovídající se pouze Al-Kajdě. Bagdádí však v bezprecedentním kroku toto rozhodnutí veřejně odmítl. ISIS začal stále výrazněji působit v Sýrii, přičemž neváhal útočit na syrské opoziční skupiny, včetně Fronty an-Nusrá.
Vůdce Al-Kajdy se rozhodl oficiálně ukončit jakékoliv vazby a spolupráci s IS. Bagdádího však jeho odmítavý postoj příliš netrápil a naopak se do něj začal veřejně strefovat. Například označil vedení mateřské teroristické organizace za „sekeru podporující zničení projektu Islámského státu“.
Ačkoliv Fronta an-Nusrá posloužila jako rozbuška, kořeny sporu mezi Al-Kajdou a IS byly dlouhodobějšího rázu. Obě skupiny měly odlišné představy o tom, jak vést „svatou válku“. Al-Kajdu znepokojovala míra násilí, kterou IS praktikoval vůči těm muslimům, které shledal nedostatečně zbožnými.
Al-Kajda též považuje vyhlášení chalífátu za až ten poslední krok v době, kdy nepřátelské síly v čele s nenáviděným Západem budou v troskách. IS má za to, že ustanovení chalífátu je tím prvním nutným krokem ke konečné porážce „nevěřících“.
Role lídrů v teroristickém hnutí
Ve své studii v odborném časopise „Studies in Conflict and Terrorism“, Tricia Baconová a Elizabeth Grimm Arsenaultová poukazují, že i přes tyto strukturální problémy by nemuselo k rozkolu mezi IS a Al-Kajdu nutně dojít, kdyby byl naživu Zavahrího předchůdce, Usáma bin Ládin. Ten se vyznačoval značnými diplomatickými schopnostmi, které mu umožňovaly zachovat přízeň řady podskupin Al-Kajdy, včetně těch, s jejichž činy nesouhlasil.
Pan Nepolapitelný. Usámův souputník vytrvale uniká, dál volá po džihádu |
Bin Ládin nebyl jako Zavahrí tolik pohoršen násilnostmi, ke kterým se některé skupiny uchylovaly. Pokud byl s jejich jednáním nespojen, dával to najevo v soukromé korespondenci, veřejně jim však vždy vyjadřoval podporu. Pro bin Ládina byla hlavní jednota džihádistického hnutí a tu se snažil za všech okolností zachovávat.
Jeho smrt v roce 2011, kdy jej v Pákistánu zabilo americké komando, sice nevedla k rozpadu Al-Kajdy, nastoupení méně charismatického vůdce na jeho místo však zapříčinilo řadu rozkolů uvnitř džihádistického hnutí. To podle některých může čekat i Islámský stát, jak jednotlivé frakce začnou bojovat o moc.
Je též možné, že IS se více sblíží s Al-Kajdou. Naznačovala by to postava údajně nového vůdce IS, Abdalláha Kardáše, který před vstupem k IS sloužil jako náboženský komisař v Al-Kajdě.
Budoucnost IS
Po smrti Usámy bin Ládina se Al-Kajda stáhla z veřejného prostoru. Namísto pořádání pompézních teroristických útoků na Západě se rozhodla soustředit se na budování sítě spřátelených povstaleckých skupin v oblastech, kde je nestabilní situace.
IS v poslední době procházel podobným procesem. Dubnový útok na Srí Lance, spáchaný místní teroristickou skupinou, ukázal, že hodlá být více rozprostřený po celém světě. Při této globalizaci může docházet k spojení či přinejmenším pragmatické spolupráci IS s místními pobočkami Al-Kajdy.
Jaké bude další směřování IS není zatím jisté. Analytici upozorňují, že ztráta cenných strategických dokumentů, které podle Trumpa měly v Bagdádího úkrytu získat americké síly, představuje pro teroristickou skupinu značný problém, který ji pravděpodobně donutí, aby ustoupila od mnoha plánovaných akcí.
Podle některých analytiků nový vůdce může být ještě horší než Bagdádí a brutalita IS se může vystupňovat. Shodují se však, že teroristická skupina ztratila svou ikonickou tvář. Příklad Al-Kajdy nicméně ukazuje, že teroristická hnutí dokážou existovat a šířit se i bez výrazné osobnosti vůdce.
Vůdce IS Bagdádí se po pěti letech objevil na videu (duben 2019):
30. dubna 2019 |
