Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Krausem v Kontextu:
Sobotní nálet více než tří set dronů a balistických raket se může jevit jako bezprecedentní íránská agrese, ze strany Teheránu se však dá číst také jako krok k otupení ostří. Írán útok deklaroval dlouho dopředu, jeho šahídy a rakety nezpůsobily větší škody. Podle blízkovýchodní logiky neměl na vybranou – po izraelském úderu na konzulát v Damašku, při kterém zahynul vysoce postavený generál revolučních gard, si musel zachovat tvář.
„Írán by vypadal jako slabý aktér, pokud by si nechával od Izraele všechno líbit. Izrael za poslední několik měsíců už provedl iks útoků vůči Íráncům nebo představitelům Hizballáhu a žádná reakce nepřišla. Teď se to nasčítalo a Írán provedl demonstrativní odvetný útok,“ vysvětluje Josef Kraus, který působí jako vedoucí oboru Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Nestupňujte reakci, vyzývá Izraelce Západ. Šéf OSN varuje před katastrofou |
Obě strany by tedy mohly být spokojené a udělat krok zpět. „Írán se nyní může bít v prsa, že provedl největší útok na stát Izrael za posledních několik dekád. Izrael se může bít v prsa, že má naprosto výborný systém protivzdušné obrany a dokáže zabezpečit stoprocentní bezpečnost svým občanům. To je zpráva, kterou Benjamin Netanjahu může prodat domácímu publiku,“ myslí si Kraus.
I proto se občas spekuluje, že izraelská vláda letitou stínovou válku s Íránem útokem v Damašku schválně eskalovala. Po půl roce války v Gaze se proti ní obrací značná část spojenců včetně Spojených států, které opakovaně dávají nesouhlas s avizovanou ofenzivou v Rafáhu a nedávno dokonce odmítly v Radě bezpečnosti vetovat deklaraci vyzývající k okamžitému příměří. To Netanjahu bral téměř jako zradu.
Íránský útok může Izraeli uvolnit ruce na další postup v Gaze, říká expert |
„Na eskalaci nemá zájem téměř nikdo s výjimkou izraelského vedení. Získává spojence na západě, odvádí pozornost od Gazy a Netanjahu se vzdaluje od sesazení z postu premiéra. Sbírá politické body a podporu veřejnosti. Dokázal zajistit, že na izraelské teritorium nedopadly íránské rakety, a vystupuje jako politik, který hájí zemi napadenou cizím státem. To se Izraeli dlouho nedařilo,“ říká Kraus a připomíná, že nejdéle sloužící izraelský premiér by v případě svého pádu čelil hrozbě vězení.
Bidenova administrativa sice má na Izrael mnohé páky, aby ho přiměla k rozumu, na druhou stranu musí počítat s radikály v Netanjahuově kabinetu, kteří dnes volají po útoku na hustě zabydlený Rafáh a osídlení Gazy. Dostává se tak do kuriózní situace, kdy se Írán chová racionálněji než největší spojenec Ameriky na Blízkém východě.
„Írán je dlouhodobě velice racionální hráč. Ve své zahraniční politice je velice pragmatický. My to naší západní optikou ne vždy úplně chápeme, ale oni ze svého pohledu nedělají nic jiného, než brání své národní zájmy. Ale Írán celoregionální válku nechce. Režim si umí velice dobře spočítat, že otevřená válka se Spojenými státy by znamenala jeho konec,“ myslí si Kraus.
Kde a jak může Izrael odpovědět na íránský útok? Jaké má Amerika možnosti, aby to s reakcí nepřehnal? Jaký je poměr cena/výkon izraelské protivzdušné obrany? A jak se stalo, že v 80. letech Izrael íránskému teokratickému režimu dodával zbraně? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
