Známý kritik přistěhovalců, kterému stanice CNews v pondělí zrušila pravidelné vstupy v jednom ze svých pořadů, nyní objíždí média s knihou Francie ještě neřekla své poslední slovo. Při jednom z vystoupení se opřel i do toho, jak někteří Francouzi pojmenovávají své děti.
Komentátora ve Francii nepustili do studia. Je to smrt veřejné diskuse, říká |
Podle něj je to samý Mohamed, Kevin nebo Jordan. A tak by to nešlo. Zemmour by se rád vrátil k zákonu zavedeném v roce 1803 Napoleonem Bonaparte.
Tehdy si novopečení rodiče museli vybrat ze seznamu křesťanských a historických francouzských jmen. Napoleonův zákon se za vlády Charlese de Gaulla rozšířil o dodatek, díky kterému mohli francouzští muslimové volit i jména z Koránu.
A v roce 1993 dal prezident François Mitterand lidem úplnou svobodu. Děti se mohou jmenovat jakkoliv až na situace, kdy by úřady rozhodly, že jméno jde proti zájmům samotného dítěte. Třeba když zní posměšně nebo urážlivě. Před časem se třeba musel přejmenovat chlapeček Jihad (Džihád).
„Znovu zavedu zákon z roku 1803. Francouz už nebude mít právo pojmenovat svého syna Mohamed,“ nastínil Zemmour s tím, že bylo chybou povolit i jména z anglosaského prostředí, jakým je třeba zmiňovaný Kevin. Ten byl oblíbený zejména v době největší slávy amerického herce Kevina Costnera, píše The Times.
V případě Jordana se radikální spisovatel zase mohl opřít třeba do konkurence na krajní pravici. Současným volebním lídrem Národního sdružení, jež vede podobně kontroverzní politička Marine Le Penová, je totiž šestadvacetiletý europoslanec Jordan Bardella. Podle kritiků však Zemmour zmínil i tato cizí jména jen proto, aby odvrátil podezření, že cílí jen na muslimy.
„Myslím, že musíme zase z lidí udělat Francouze. Předchozí generace imigrantů si změnily jméno (na francouzské). Není důvod, aby ty nové neudělaly totéž. Štve mě, že po třech generacích lidé stále svým dětem říkají Mohamed,“ přiznal Zemmour. Tvrdí také, že mu jde především o samotné děti. Ty s muslimskými jmény totiž podle něj čelí diskriminaci.
Zemmour zatím nepotvrdil, že se bude ucházet o post prezidenta. V sobotu však prohlásil, že se kandidatury nebojí, jen čeká na vhodný okamžik. Volby se budou konat v dubnu příštího roku a průzkumy ho už nyní řadí mezi kandidáty. Získal by přibližně osm procent hlasů. O voliče by mohl připravit hlavně Le Penovou, která vede průzkumy spolu se současným prezidentem Emmanuelem Macronem.
Za svá prohlášení v médiích Zemmoura v minulosti opakovaně vyšetřovali. Dvakrát byl odsouzen za podněcování k rasové nenávisti, v několika případech byl zproštěn viny. Naposledy dostal pokutu deset tisíc eur za projev, v němž šířil konspirační teorii takzvané velké výměny. Podle ní elity cíleně podporují proces nahrazení původního obyvatelstva Francie imigranty z Maghrebu a subsaharské Afriky.
Jméno nedělá člověka ani patriota
K populistickému návrhu o zákazu nevhodných jmen se okamžitě objevily odmítavé reakce. Třeba ministr vnitra Gérald Darmanin v rádiu RTL připomněl, že jeho druhé jméno je Moussa. Zdědil ho po alžírském dědečkovi a říká, že je na to velmi hrdý.
„V roce 1940 bojoval za Francii. Osvobodil Saint-Amand-Les-Eaux od Němců a za tři týdny budu mít tu čest pojmenovat po něm ulici: Praporčíka Moussy Ouakiho,“ řekl ministr s tím, že „není nic francouzštějšího než Francouz z vlastní vůle“.
Míní také, že křestní jméno nečiní z člověka patriota. A totéž Zemmourovi vzkázal i policista Abdoulaye Kanté, kterého komentátorovo prohlášení tak naštvalo, že zavolal do rádia, aby se o své emoce podělil.
„Jméno nedělá člověka. Chtěl bych vidět, jestli by to Zemmour řekl Ahmedu Merabetovi, policistovi zavražděnému bratry Kouachiovými, nebo Imádovi ibn Ziatenovi, kterého zabil Mohamed Merah?“ poznamenal.
Vzpomněl tak na atentát na pařížskou redakci Charlie Hebdo z roku 2015 a útok z Toulouse, kde terorista o tři roky dříve zaútočil na několik vojáků včetně dvou muslimů a pak šel vraždit do židovské školy.
Případ střelce z Toulouse: od vraždy výsadkáře po přesnou trefu snipera |
Policista s maliským původem ještě do telefonu upozornil, že Zemmour mluví i o dalších lidech s „cizím“ jménem, kteří se přitom „podílejí na velikosti Francie“. Příkladem je třeba slavný fotbalista Zinédine Zidane.
„Identita Francie se v čase jistě změnila, ale přes to všechno zůstává francouzská, a to i s přispěním lidí, kteří pocházejí ze zahraničí,“ domnívá se Kanté. „Víte, kdo jste, ale nezapomeňte, odkud jste, protože tato dvojí kultura je to, co tvoří naše bohatství,“ dodává.
13. března 2021 |
