Válka v Izraeli
Sledovat další díly na iDNES.tvVýměna kyčelních kloubů, operace kolen a komplikovaných zlomenin. Každodenní náplň práce dvaašedesátileté Sarah Phillipsové, charismatické lékařky, která se na první pohled ničím neodlišuje od zástupu personálu přetíženého britského zdravotnického systému. Už tak komplikovanou práci má na rozdíl od svých kolegů ještě složitější. Je takřka hluchá a v práci se musí spoléhat na naslouchadla.
Přesto se rozhodla pomáhat v zahraničí, před pár dny se vrátila z Pásma Gazy, kde s týmem dobrovolníků působila v nemocnici ve městě Chán Júnis. Poklidnou práci v luxusně vybavené klinice vyměnila za operace utržených končetin a nekončící otřesy z výbuchů při izraelském ostřelování. Jiná nemocnice už v oblasti nefunguje.
Násirovu nemocnici totiž týdny obléhala izraelská armáda a při následné razii oznámila, že zadržela sto lidí podezřelých ze zapojení do bojů proti Izraeli. Domnívala se rovněž, že v zařízení se budou nacházet těla rukojmích.
NHS surgeon Sarah Phillips worked as an army reservist during the war in Iraq and as a consultant for 25 years in a major trauma centre https://t.co/umEs9v9jaN #Gaza #UKsurgeons @thetimes https://t.co/muFJpAMHRp
„Opravdu se bojím, co se stane v následujících týdnech. Nemocnice je už teď přetížená a když už je Násirova nemocnice mimo provoz, nevím, co bude dál,“ popsala po návratu do Británie listu The Times. Do Pásma Gazy cestovala s neziskovou organizací Ideals společně se dvěma plastickými chirurgy. Po mnoha hodinách cesty vstoupili do rozbombardovaného území na hraničním přechodu v Rafáhu. Původně směřovali do Násirovy nemocnice, na místě je však poslali do menšího zařízení.
Izraelci vtrhli do nemocnice pro těla unesených. Civilisty tím dostali do pasti |
„Všude byli lidé, Rafáh je přeplněn k prasknutí. Nemůžete tam ani projet autem, kolik je lidí na silnici. Na každém kroku jsou malé uprchlické tábory, improvizované přístřešky a skupinky dětí a mladistvých, které žebrají o jídlo. Narazili jsme na kluka, mohlo mu být tak osm let, v ruce měl kámen a čekal, až ho bude moct na někoho hodit a okrást ho. To je čiré zoufalství,“ vzpomíná.
Nemocnici, ve které pracovala, hlídali vojáci. Jakmile je vpustili dovnitř, už nesměli odejít. Uvnitř je čekaly výjevy jako z hororu, na chodbách bylo tolik lidí, že se lékaři museli na operační sály mnohdy probíjet. Pracovali na dvanáctihodinové směny, ošetřovali poranění od explozí, na stole měli malé děti i důchodce. Phillipsová nemůže dostat z hlavy příběh dvaadvacetileté ženy, která po výbuchu měla popálenou velkou část těla, nejhůře na tom byla její pravá noha, do níž se pustila infekce.
Egypťané staví sedm metrů vysokou zeď. Chtějí za ní držet palestinské uprchlíky |
„Žádali jsme Světovou zdravotnickou organizaci, aby se ji pokusila evakuovat, ale nikdo nereagoval. Museli jsme jí proto amputovat celou nohu až nad kyčelním kloubem. Sice jsme jí tím možná zachránili život, ale chodit už nikdy normálně nebude,“ popisuje britská lékařka. „Taková je válka. Zranění, která tam vidíte, jsou hrozná. Nesmíte se na to ale příliš soustředit, protože jinak byste nemohli vůbec fungovat,“ dodává.
Ta nejhorší zranění pro ni přitom nejsou nic nového. Byla rezervistkou během války v Iráku, pětadvacet let rovněž pracovala na traumatologických odděleních ve Velké Británii. Do Pásma Gazy cestuje pravidelně od roku 2013, pomáhala tam vybudovat lékařské zázemí a pracovala i na donedávna největší nemocnici Šífa, která podle vyjádření izraelské armády sloužila jako jedna ze základen Hamásu.
Obavy z ofenzivy v Rafáhu
Nemocnice, ze které se Phillipsová nedávno vrátila, podle ní funguje jen silou vůle. Může se sice spolehnout na dodávky vody i elektřiny, kterou čerpá z naftových generátorů, na denním pořádku je však nedostatek klíčových léků. Chybí antibiotika, analgetika, sedativa a celá řada ortopedických pomůcek.
Nepustíte-li rukojmí do ramadánu, zahájíme ofenzivu v Rafáhu, hrozí Izrael |
Ostřelování postupem času přestala vnímat. Přímo oknem operačního sálu prý jednou proletěl šrapnel. Důležité podle Phillipsové je, aby se člověk ve válečné zóně naučil rychle vyhodnocovat riziko. „Naučíte se třeba rychle rozlišit mezi bombami a tankem,“ popisuje.
V terénu zúročila i svůj hendikep. „Když jste takřka hluší, má to jednu výhodu: nic neslyšíte,“ říká pobaveně. „Stávalo se, že si lidé kolem mě vyprávěli, jak byla předchozí noc hrozná, ale já jsem nic neslyšela. Vyděsilo mě vždy jen to, když jsem cítila vibrace od raket a nadzvukových letounů,“ vzpomíná.
Izrael ve válce |
Největší obavy má nyní z chystané pozemní ofenzivy izraelské armády v Rafáhu, kam během konfliktu uteklo přes milion lidí. „Už nemají kam jít, jsou zoufalí,“ tvrdí. „Když jsem se bavila s jednou místní zdravotní sestrou, řekla mi, že jediné, co od nás (Západu) chtějí, je pocit, že v tom všem nejsou sami. Musíme jim ukázat, že se o jejich osud ještě někdo zajímá,“ míní Phillipsová.
Proti Hamásu vede Izrael válku od 7. října, kdy palestinští ozbrojenci pronikli z Gazy do izraelského pohraničí, kde povraždili na 1200 lidí a dalších 253 unesli. Izraelská odveta si podle úřadů v Gaze ovládaných Hamásem dosud vyžádala životy nejméně 28 663 Palestinců a na 68 395 Palestinců bylo při masivním bombardování a pozemní operaci zraněno. Tyto údaje, které nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, nelze nezávisle ověřit. Podle řady expertů ale více méně odpovídají skutečnosti.
