Je pátek. Jak se říká v Americe: „Thank God it’s Friday.“ A já jsem dnes jen na skok v práci, protože jedna z mých dcer je právě v Česku a chci s ní strávit den. Procházím krásnými novými prostory své firmy a každý se mě na něco ptá nebo mi něco důležitého musí říci. Dělám, že je nevidím a mizím se zeleným čajem k sobě do kanceláře. Úkoly dnes nechám být. Už od rána si pod dojmem posledních týdnů, kdy všichni řekli snad už všechno o roli žen, píši pár myšlenek. Snad to nebude moc učené a hlavně moc vážné. To nesnáším.
Role žen i role mužů se vyvíjejí a za poslední dekády se dost rozrostly a změnily. Dá se říci, že změna je velká, až děsivá. Koho děsí? Děsí společnost. A především společnost mužskou.
Muži ztrácejí své výsostné postavení. A často viní z této situace ženy, jež jim jejich role berou. Ale berou jim je opravdu?
