Konec strachu. Přibývá mužů, kteří přiznají, že jsou obětí domácího násilí

Desetileté manželství Petra bylo podle něj šťastné. Většinou. Jeho žena se totiž chovala jako literární Jekkyl a Hyde. Stávala se žárlivou a agresivní, zvláště když pila. Petra třeba zbila svazem klíčů. Když se snažil alkoholem posilněné ženě zabránit v řízení auta, zranila mu oko. Teď už je rozvedený, nicméně útoky na sebe předtím na policii nikdy neohlásil, o pomoc se nikam neobrátil. Podle jeho slov mu v tom bránila pýcha.

Není to zdaleka jediný takový příběh v Česku. Přestože oběťmi domácího násilí jsou většinou ženy, přibývá i mužů, kteří se rozhodnou vyhledat pomoc. „Překvapilo nás, že loni výrazně vzrostl zájem mužů o pomoc u odborníků intervenčního centra,“ popsal situaci v hlavním městě ředitel Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján. Podle něj k tomu přispěla i loňská kampaň nabádající k vyhledání pomoci, pokud někoho doma týrají.

Týraní muži v hlavním městě V roce 2014 vyhledalo pomoc odborníků z intervenčního centra 41 ohrožených mužů. V roce 2015 jich bylo 51, v roce 2016, 2017 a 2018 vždy po 50.

Při prvním pohledu na meziroční statistiky centra sociálních služeb však nárůst mužů, kteří vyhledali pomoc, není zřejmý. Mezi lety 2016 a 2018 bylo v intervenčním centru každý rok 50 ohrožených mužů.

Podle Zuzany Chomové – vedoucí intervenčního centra, jež pomáhá obětem domácího násilí – je počet ohrožených mužů sice stejný, nastala však změna ve skladbě případů. „Zatímco v předchozích letech převládali muži, kteří byli oběťmi násilí ze strany dětí, v posledních letech se odvažují o násilí mluvit i ti, kterým ubližují jejich partnerky,“ popsala Chomová.

Z celkového počtu ohrožených pražských mužů v roce 2017 bylo 26 obětí partnerského násilí, v roce 2018 jich už bylo 30, tedy více než polovina. Na základě oznámení mužem coby ohrožené osoby bylo v roce 2014 vykázáno z domácnosti pět lidí. Následující dva roky muselo obydlí opustit vždy pět lidí, předloni osm lidí a v roce 2018 zase šest trýznitelů.

Muži mají problém poznat, co je domácí násilí

Vzhledem k tomu, že se jedná stále o tabuizované téma, tak odborníci vnímají pozitivně, že se muži častěji ozývají, když jsou doma týráni. Drtivá většina mužů totiž domácí násilí na policii neohlásí. Obávají se kupříkladu toho, že jim nebude uvěřeno, bojí se zveřejnění svých problémů, stigmatizace. Není proto úplně jasné, kolik mužů v Česku zažívá týrání v domácnosti.

K tématu odborníci provedli už dříve v tuzemsku tři průzkumy, jejich výsledky se však neshodují. Jedno ze zkoumání došlo k tomu, že se v České republice domácí násilí týká sedmi procent mužů, další dospělo k 10 procentům a třetí dokonce k 38 procentům ohrožených mužů.

Rozdíl ve výsledcích může být podle Chomové způsoben tím, že pro muže je obtížné definovat se jako oběť. „Pokud mužům prezentujete definici domácího násilí, ztotožní se s ní pouze 4,9 procenta z nich. Jestliže jim však představíte konkrétní projevy násilného chování, zkušenost s nimi uvádí až 30,4 procenta mužů,“ přiblížila problematiku psycholožka Chomová.

Domácí násilí se dá totiž rozdělit do několika kategorií. Nejde pouze o fyzické či psychické násilí, kdy agresor oběť třeba mlátí či jí nadává, ponižuje ji, nebo nutí k poslušnosti třeba i tím, že spáchá sebevraždu. Do týrání v domácnosti se řadí také sexuální násilí, ekonomické násilí, kdy je oběť musí třeba odevzdávat trýzniteli svůj výdělek nebo útočník její majetek naopak ničí.

Muži, ale samozřejmě i ženy, mohou trpět také sociálním násilím, když jejich „drahá polovička“ vše kontroluje. Co ohrožený člověk dělá, kam jde, s kým se baví, co komu říká a kdy se vrátí domů.

Děti stále častěji terorizují své rodiče

V poslední době také přibývá případů, kdy se domácího násilí dopouštějí potomci na svých rodičích, kteří už jsou v seniorském věku. V roce 2016 evidovalo pražské centrum sociálních služeb 39 takových případů, v roce 2017 jich bylo 42 a loni číslo vzrostlo na 43. Což je zhruba stejný počet, jako v roce 2014, kdy došlo k 45 případům týrání v domácnosti.

Policisté se minulý rok zabývali mimo jiné případem v Praze, kde syn týral svou matku. „Situace ve společné domácnosti byla dlouhodobě velmi vyhrocená. Syn matku neustále ponižoval, nadával jí a i ji fyzicky napadal. Klientka mu musela navíc odevzdávat všechny peníze,“ uvedla Chomová.

Nakonec zavolala policisty, kteří syna vykázali z domácnosti. „Zjistí-li policie, že se v daném případě jedná o domácí násilí a hrozí další útoky, je oprávněna násilnou osobu na místě ze společného obydlí vykázat,“ popisuje vykázání z domácnosti ministerstvo vnitra. Agresor má tak zakázaný vstup do společného obydlí i jeho blízkého okolí na dobu 10 dnů. Tato doba nemůže být v žádném případě zkrácena.

V loňském roce došlo v celém Česku celkem k 1 283 případům vykázání z domácnosti. Vyplývá to z analýzy organizace Bílý kruh, která pomáhá obětem domácího násilí. Nejvíce, 197 vykázání, bylo v Ústeckém kraji. O devět méně jich bylo v Praze, na třetím místě skončil Moravskoslezský kraj se 127 případy. Naopak nejméně vykázání z domácnosti eviduje Plzeňský kraj: 31 případů.

Od začátku roku 2007 a po konec loňského roku došlo v celém tuzemsku k 14 208 případům vykázání z domácnosti. Do toho jsou započítány i situace, kdy museli agresoři opustit svůj domov opakovaně.