Zaskočilo vás, že lékaři na Bulovce zaměnili pacientky a provedli potrat zdravé ženě?
Je to strašné. Nerozumím tomu, jak se to mohlo stát. Bulovka je nemocnice, která zřizovatelsky spadá pod ministerstvo zdravotnictví. Probíhá tam fakultní výuka ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou. Je to tedy vysoce specializované pracoviště a ministerstvo zdravotnictví by mělo jako zřizovatel dbát, aby jím vedené organizace dodržovaly kvalitu.
V praxi jsem zaznamenala případy, kdy je pacient připravený před operačním sálem, a následně se zjistí, že došlo k nějaké záměně. Právě pro takové případy jsou ty standardy nastaveny.
Pacient tedy musí dostat přesné informace o zákroku nebo o způsobu vyšetření.
Základní povinnost lékaře je, že musí pacienta o zákroku plně informovat srozumitelným způsobem. Musí tam být informovaný souhlas. Jakmile dochází například k převozu pacienta na operační sál, jsou tam nastavené nějaké základní instrumenty, které by měly být dodržovány v rámci kvality a bezpečí pacienta.
Průšvih na Bulovce. Provedli potrat ženě při kontrole, spletli si ji s jinou |
Ty instrumenty tu jsou. Dokonce i zdravotníci si stěžují, že té administrativy je hodně. Na základě těchto standardů se to bezpečí dodržuje, ale i přes to se takové věci bohužel dějí. Myslím, že pokud ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že budou odškodnění, tak zřejmě uznali, že došlo k pochybení ze strany zdravotnických pracovníků. Je to skutečně vážné pochybení.
Setkala jste se někdy s podobným případem?
Ano, setkala. Byl to třeba případ záměny ledviny, stává se to u párových orgánů. V poslední době je to ale spíše výjimečné, kladou se vyšší a vyšší požadavky na kvalitu, dokumentaci. Nevím, zda v tomto konkrétním případě byly pacientky v bdělém stavu, ale musely tam být informované souhlasy. Je to individuální pochybení. Může to být i z nedostatku zdravotnických pracovníků... Ale obecně, pokud se stalo něco takového, tak ta nemocnice nedodržela základní standard.
Podle ministerstva zdravotnictví byl dotčený personál postaven mimo službu. Může být v takovém případě právně odpovědný lékař, který zákrok provedl?
Myslím, že v tomto případě pochybila nemocnice v rámci občanskoprávní odpovědnosti, protože nedodržela základní standard. Pokud skutečně pochybil konkrétní zaměstnanec, tak v pracovněprávní rovině ručí 4,5 násobku platu. Většinou se to řeší v rámci škodní komise jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb.
Jak velké odškodnění za tragický potrat? Pohled do historie napoví |
Může se to řešit také v trestněprávní rovině. Nevím, zda dotčené pacientky podaly trestní oznámení. Tam se může řešit odpovědnost jak poskytovatele zdravotních služeb, tak fyzických osob. U právnických osob jde spíše o nastavení organizace, managementu, jakým způsobem nastavil instrumenty pro dodržování předpisů. U fyzické osoby se pak zkoumá zavinění toho konkrétního pracovníka nebo pracovníků, co byli přítomní při poskytování zdravotních služeb. Tedy jakým způsobem dodrželi interní předpisy té konkrétní nemocnice.
Dohoda může být výhodnější než soud
Lze už nyní odhadnout, jaká by mohla být výše odškodného?
Říká se, že cena života je 10 milionů, ale to je velmi individuální. Záleží také na tom, o jaké pacientky šlo a jaký vliv to bude mít na jejich život. Pokud se jedná o mladší osobu, která do budoucna chtěla mít děti a podařilo se jí otěhotnět, tak samozřejmě ten dosah bude určitě větší než u osoby, která třeba už několik dětí má. Myslím, že pokud se opravdu jednalo o mladší ženu, která plánovala rodinu, mohla by ta částka být vyšší. Musí se ale počkat rok, až dojde k stabilizaci zdravotního stavu. Konkrétní částku říct nemohu, protože ty osoby neznám.
Prognózy jsou různé. Zažila jsem případ, kdy došlo u třicetiletého muže místo chirurgického zákroku došlo k vasektomii. V průběhu toho roku ale podstoupil další operace, kdy lékaři řekli, že ta vasektomie neměla za výsledek neplodnost, takže se jeho stav vlastně vrátil zpět. V tom konkrétním případě se odškodnění pohybovalo kolem 500 až 600 tisíc.
Ještě se vrátím k odškodnému. Má v tomto případě pacientka lepší šanci, když se na odškodném dohodne přímo s nemocnicí, nebo je výhodnější jít soudní cestou?
Musím říct, že ty spory jsou pro pacienty náročné, nejde jenom o advokáty. Člověk se k tomu neustále vrací. Vyvolávat si pořád tu neblahou zkušenost vede k tomu, že to lidé psychicky neberou dobře. Často se stává, že soudy nám nerozhodnou do jednoho roku. Pro pacienty je tedy výhodnější uzavřít dohodu s poskytovatelem nebo s pojišťovnou. To zadostiučinění, například peněžní, je rychlejší, než čekat na rozhodnutí soudu.
Bulovka nepřijímala pacienty v kritickém stavu, uvedla záchranka |
Navíc někdy výhra nebývá hned dosažitelná, protože poskytovatelé podávají odvolání, když mají povinnost zaplatit. U soudů je to postaveno na důkazech. Často vidím, že nemocnice je připravena materiálně i erudicí více než pacient. Takže myslím, že pro pacienta je domluva rychlejší.
Škodu za zdravotnické zařízení platí pojišťovny. Ty většinou postupují podle metodiky a prostřednictvím svých znalců si zhodnocují výši škody. Ústavní soud řekl, že metodika není závazná, že každý soud by se neměl tou metodikou řídit. Stejně se tak ale analogicky postupuje, protože při výpočtu alespoň mají nějakou inspiraci, nějaké měřítko
Když se podíváte obecně na případy z posledních let, vyvíjí se nějak výše odškodného?
Spíše bych řekla, že roste počet stížností. Pacienti si opravdu stěžují na ledacos. Jsou to třeba případy, kdy si pacienti stěžují na bolest, že je bolelo něco, co nemělo bolet. Připadá mi, že částky jsou pořád stejné. Problém je, že v rámci soudů není dostatek znalců. Když dostane znalec z jiného oboru posudek na zhodnocení, tak to nemusí reflektovat požadovanou výši částky.
Jinak, začínám na soudech vnímat, že se dívají i na to, zda ten daný pracovník měl odpovídající vzdělání. Jdou opravdu do technických parametrů nemocnice. Podobná pochybení se stávají například o víkendu, kdy není dostatek personálu. Zjišťuje se, proč třeba neproběhla vizita. Zajišťují se tyto základní instrumenty, které jsou dány kvalitou a standardy, které by dané zařízení mělo plnit. Soudní procesy jsou zdlouhavé v rámci složitosti dokazování a hodnocení důkazů. Prvoinstanční soudy nejsou pravomocné, takže než se případ dostane na druhou instanci, tak uběhne dlouhá doba. Zatím tedy nemám žádné indície, že by se hodnocení nějak radikálně změnilo.
