V červnu tohoto roku nás čekají volby do Evropského parlamentu. Ty se v Česku už tradičně vyznačují rekordně nízkou účastí. V roce 2014 šlo k urnám dokonce pouhých 18,2 procenta voliček a voličů. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že je to právě kvůli nedostatečnému povědomí o tom, jak důležité je fungování evropských institucí pro náš každodenní život. U nás se volby pojí s dvacetiletým výročím členství Česka v EU. Už od poloviny dubna by tak ve veřejném prostoru mohlo kolovat více informací. Roberta Metsola například (stávající předsedkyně Evropského parlamentu, pozn. red.) v únoru objela Česko i pár dalších zemí, v nichž je účast u evropských voleb historicky nižší, aby upozornila na to, že volby se blíží a je důležité k nim přijít. To by také mohlo pomoct, aby letos volilo více lidí.
Pro eurovolby je potřeba nadchnout lidi a plnit úkoly, věří šéfka europarlamentu |
Co se ve volebním roce 2024 změní pro Evropskou komisi? Jaké jsou její plány na tento rok?
Dynamika bude nejspíš podobná jako při posledních volbách v roce 2019. Se změnou Evropského parlamentu a s výběrem příští Evropské komise, který trvá několik týdnů až měsíců, se legislativní aktivity trochu utlumí. Ale očekávám, že do budoucna bude velkým tématem bezpečnost a obrana.
Z posledního průzkumu společnosti Ipsos vyplývá, že s členstvím Česka v EU je velmi spokojených 13 procent respondentů, dalších více než 34 procent je s ním spokojeno jen spíše. Naproti tomu velmi nespokojených je 19 procent lidí. Jak silně pociťujete euroskepticismus v dnešní české společnosti vy?
Mýtus „zlého Bruselu“ tu jistě přetrvává. Otázka je, kdy je intenzivnější a kdy méně. Podpora EU šla nahoru za covidu a za války, protože lidem došlo, že právě i díky Evropské unii a NATO jsme před mnohými věcmi chráněni.
Každopádně je potřeba pořád vysvětlovat, že Evropa jsme my. Že je to součást naší identity. Vstoupili jsme do ní dobrovolně a všechna rozhodnutí přijímají zástupci všech členských států. Každý tam má hlas, proto nedává smysl vymlouvat se na to, že „zlý Brusel si něco rozhodl“. Rozhodují námi volení lídři, a zástupci, tedy my. A zpochybňovat členství v EU s válkou za humny? To je prostě nezodpovědnost.
KOMENTÁŘ: Co euroskeptici netuší. Na vstupu do EU jsme už hodně vydělali |
I přesto máme v Česku zaryté odpůrce. Jak tedy zlepšit povědomí o evropských institucích?
Je to dlouhodobý proces. Jde to těžko už proto, že evropská témata jsou často nezáživná. Když lidem řeknu, že Evropa nám přinesla ekonomickou prosperitu a všeobecnou bezpečnost, tak to zní hrozně neurčitě. Ale když řeknu, že za dvacet let v EU se zvýšila naše životní úroveň na 90 % úrovně EU, zní to lépe. Je třeba o tom mluvit, je to systematická práce. I když často samozřejmě rozhodují emoce.
Monika Ladmanová
|
Můžete ještě zpětně zhodnotit předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, které začalo v červenci 2022?
Česká republika zanechala velmi dobrý dojem. Období předsednictví na ni padlo v polovině mandátu Evropské komise, kdy bylo na stole hodně návrhů, které se musely nějakým způsobem posunout nebo už úplně uzavřít. Zároveň přicházely nové návrhy, které bylo třeba projednat. Je to nejintenzivnější období v pětileté periodě EU a Česká republika se toho zhostila velmi odpovědně a důsledně.
Dohlédnout o kus dál
Vy jste se do čela zastoupení EK v Česku dostala ve stejném roce. Jak byste prozatím zhodnotila své působení?
Potřebovala jsem zkušenost, abych dnes mohla být právě tady. Evropská komise toho totiž produkuje spoustu. Když víte, kam se podívat, není na tom nic složitého. Funguje totiž jako dobře namazaný stroj. Máme tam německý „ordnung“ i severskou transparentnost. A říkám to jako někdo, kdo vzešel z korporátního sektoru a pak nahlédl pod pokličku evropské politiky. Mám srovnání. Ale zkušenost byla potřeba.
Proč?
Do určité míry musím mít přehled o všech evropských tématech. A to jsem se naučila v kabinetu Věry Jourové. Zjistila jsem, jak fungují evropské instituce a jaké jsou jejich mechanismy. Musíte vždy dohlédnout o kousek dál. Když předsedkyně Evropské komise něco řekne, musím si už udělat takovou rychlou analýzu, co to vlastně znamená a kam to směřuje. Stejně tak sleduji, co se děje na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých členských států. A zároveň sleduji politické, společenské i ekonomické dění v Česku. Abych mohla oběma stranám pomoci ve vzájemném porozumění.
Ale jste vidět i mimo evropské metropole, navštěvujete krajská města v Česku.
Ano, já si totiž myslím, že je potřeba, abychom byli vidět i mimo Prahu, tedy mimo naši bublinu. Hodně jezdím do regionů, kde se setkávám s politickou reprezentací, neziskovými organizacemi. studenty, nebo podnikateli.
Chci Evropu silnější, víc sexy pro lidi, říká lídryně Láskova volebního bloku |
V evropském žebříčku genderové rovnosti (EIGE, úroveň rovnosti žen a mužů na trhu práce, ve vzdělávání, v rozhodovacích pozicích a dalších oblastech života) Česko dlouhodobě zaostává. Za rok 2023 jsme třetí od konce. Vy se tématům rovnosti žen a mužů dlouhodobě věnujete. Jak by se podle vás dala tato situace řešit?
Dobré je mít vzory, to znamená podporovat ženy, které už v těchto pozicích jsou, aby byly vidět. Nejhorší situace je dlouhodobě na pozicích rozhodovacích, ať už v politických nebo ekonomických sektorech. Přitom různorodost obohacuje. S genderovým vyvážením přichází i více názorů. A bavíme se tu i o úplně základní spravedlnosti. Protože příležitosti pro muže a ženy prostě stejné nejsou.
Jsou podle vás řešením kvóty?
Systém dočasných kvót podle mě řešením je, protože urychlí proces, během něhož se ženy do pozic dostanou. Stávají se pak vzorem. A ve veřejném prostoru pak nejsou od politiky tolik zrazovány. Podívejme se dnes na političky a reakce, které dostávají na sociálních sítích. Na Zuzanu Čaputovou nebo Jacinda Ardern (bývalá premiérka Nového Zélandu, pozn. red.) – ty nakonec z politiky odešly. A není se jim co divit.
Práce v EU není jen pro čerstvé vysokoškoláky
Instituce EU si také zakládají na tom, že naslouchají názorům mladých. Jak se je tedy daří zapojovat?
Zájem o rovnost a mladé lidi do politiky hodně vnesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Chce slyšet různé hlasy, ať už mluvíme o věku, pohlaví či příslušnosti k nějaké menšině. Je tomu hodně otevřená. Ostatně její komisi cíleně tvoří stejný počet komisařů a komisařek, což vidíme vůbec poprvé v historii.
Příkladem může být i litevský politik Virginijus Sinkevičius (od roku 2019 Evropský komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov, pozn. red.). Ve svých osmadvaceti letech se vypracoval na komisaře poměrně zásadní agendy.
Evropská krajní pravice vládne TikToku. Velí jí mladičký nástupce Le Penové |
To jsou stále ale spíš výjimky. Jak mladé do evropských institucí nalákat?
Je dobré zmínit, že práce v evropských institucích není jen pro čerstvé vysokoškoláky, ale i pro pracující lidi s praxí. Zkušenost, kterou si člověk nese z bývalého zaměstnání, je taktéž hodnotná. Pak záleží, zda se bavíme o administrativních pozicích, kdy lidé zpracovávají zadané úkoly, nebo o politických pozicích.
Ale pro českou společnost je podle mě potřeba zdůrazňovat, že hlavní rozhodnutí o fungování společnosti se utvářejí na evropské úrovni. A to je přesně to, co by mohlo nalákat ambicióznější mladé lidi. Jestliže chtějí něco ovlivnit a přímo tvořit změny, tak je ideální věnovat se evropským agendám. Na národní úrovni se samozřejmě také přijímají zajímavá rozhodnutí, ale dost často vyplývají právě z těch evropských.
A co od mladých žádají evropské instituce? Jaké jsou předpoklady, aby v nich mohli působit?
Mít dobrou znalost angličtiny, být flexibilní, nesoustředit se jen na jeden obor a mít otevřenou mysl.
Můžete poslední dva body rozvést?
Lidé si často myslí, že do evropských institucí mohou jen právníci nebo překladatelé. Ale není to tak, práci tam může najít i chemik, lékařka či geoložka. Chce to tedy nemít klapky na očích.
Otevřená mysl je pak nezbytná, protože jdete do mezinárodního prostředí, které je rozmanité na úvahy i myšlení. Když jste v kanceláři tvořené pouze Čechy a Češkami, pohybujete se v prostředí, kde mají všichni podobnou zkušenost. Ale v evropských institucích pracují lidé ze všech členských zemí. Právě tato rozdílnost je nesmírně obohacující.
