Měli jsme normální dětství. Vzory nám nechyběly, říkají děti z duhových rodin

„Jako někdo, kdo vyrůstal v duhové rodině, tak mám ze schváleného návrhu velmi smíšené pocity. Na jednu stranu se narovnala většina práv, a to pomůže spoustě rodin v jejich každodenním životě, což je něco, co tu mělo být už dávno. Na druhou stranu mám okolo sebe spoustu LGBT lidí, kteří jsou z toho dost v depce,“ říká dvaadvacetiletý Kryštof Ušela, který vyrůstal v rodině se dvěma matkami.

Dodává, že přestože se částečně práva narovnala, posun není adekvátní v porovnání se Západními zeměmi. „Je to úplně absurdní po tolika letech debaty,“ říká.

Jako být rodič druhé kategorie, reagují zástupci LGBT+ na schválené partnerství

Přestože byla jeho rodina v něčem jiná, Ušela popisuje své dětství jako šťastné a zcela normální.

„Nemůžu říct, že by vyrůstání v duhové rodině bylo nějak speciální nebo zvláštní, protože to je jediné, co znám a v čem jsem vyrůstal. Když jsem se vídal se spolužáky a kamarády, nepřišlo mi, že by tam byl nějaký rozdíl,“ říká teď už dospělý Kryštof. Dodává, že přestože vyrůstal bez otce, nepociťuje, že by mu v životě chyběly mužské vzory.

„Nemám pocit, že bych potřeboval nějaký mužský vzor, pro mě to je nesmyslný konstrukt. Mám spoustu příbuzných-mužů a jsou to skvělé vzory,“ říká.

Během svého dospívání se nesetkal s komplikovanějšími situacemi kvůli tomu, že by jedna z jeho matek neměla dostatek práv. Dodává ale, že je to z velké části i díky tomu, že vyrůstal v Praze a okolí jeho rodině vycházelo vstříc.

„Na druhou stranu znám příběhy ostatních, kteří takové štěstí neměli a objevovaly se tam občas i celkem zásadní problémy,“ vypráví.

Strach kvůli chybějícím právům

Mezi ty, kteří museli přemýšlet, co by se stalo, kdyby jeden z rodičů měl zdravotní problémy, patří Gabriela Votavová. Ta od dětství vyrůstala se dvěma matkami. Připouští, že si uvědomovala, že nejde úplně o standardní záležitost.

„Když jsem byla starší, tak jsem si uvědomila, že v tom žádný rozdíl není, když máte dvě mámy nebo dva táty. Jde spíš o to, že jsem měla dva lidi, kteří se o mě starali, kteří mi dali všechno, co jsem potřebovala, vychovávali mě, radili mi,“ vypráví.

Homosexuál má sex i s 500 partnery, řekl psycholog. Čelí kritice, není to poprvé

Se svou biologickou matkou a její přítelkyní Evou žila od svých osmi let. „Odmala jsem Evičku brala jako svého druhého rodiče, vždycky tam byla, pomáhala mi, starala se o mě, starala se o mámu,“ říká dnes dvaadvacetiletá žena.

Během dětství Gabriele nic nechybělo. „My jsme měli všechno, vyrůstali jsme se psem, měli jsme pohodlí, měla jsem svůj vlastní pokoj,“ pokračuje. Dětství v rodině stejnopohlavního páru ji navíc naučilo řadu důležitých věcí, jako je tolerance a respekt k lidem s jinakostmi.

Cílem iniciátorů manželství pro všechny bylo také ukázat na nedostatečná práva pro do té doby registrované partnery. Kromě absence vdoveckého důchodu nebo dědického práva neměly páry možnost adoptovat nebo přiosvojit si díte druhého partnera. Tyto problémy částečně řešila také Gabrielina rodina, když její biologická matka byla několikrát hospitalizována kvůli nemoci krve.

Senát je nejednotný, hlasování o LGBT partnerství bude divoké, míní politologové

„Mluvily jsme o tom, jak by se případně o mě mohla Evička starat, kdyby se něco stalo,“ říká Gabriela. Komplikace nastávaly i v případě návštěvy lékaře. Někteří chtěli výsledky vyšetření sdělovat jen biologické matce – druhá, která Gabrielu také vychovávala, neměla na informace právo.

S otcem nežije, mužské vzory ale nechybí

Přestože Gabriela nevyrůstala s otcem, mužský vzor v životě nikdy nepostrádala. „Uvědomuji si, že i pro to dítě je důležité, ať už pro holku nebo pro kluka, aby mělo mužský nebo ženský vzor, ale také z vlastní zkušenosti vím, že to, co chybí v rodině, si dítě vždycky najde,“ vysvětluje.

Gabriela kolem sebe měla v dětství celou řadu mužských vzorů, například dědečky nebo strýčky. Tím největším pro ni ale byl nejlepší kamarád jedné z jejích matek.

Truhlář proti zaměstnavatelům: LGBT manželství otevře dveře genderu, říká v duelu

„Můj dlouholetý vzor byl a je stále nejlepší kamarád přítelkyně mojí mamky, který měl lanový park. Byl to táta od dvou dětí a je to skvělý chlap. Jako malá jsem ho hrozně obdivovala a byl to můj vzor. I když jsem znala svého tátu, tak jsem ho stejně nikdy moc nebrala, takže si myslím, že mi nechyběl, neměla jsem stesk po mužském vzoru, jelikož jsem se vždycky v někom našla a vždycky tam nějakým způsobem byl,“ dodává.

Podle Gabriely zároveň vůbec nemusí platit, že pokud má dítě matku a otce, tak je považuje automaticky za vzory. Ty si podle ní mohou děti hledat úplně někde jinde.