Katastrofické scénáře Istanbulská úmluva nepřináší, říkají zástupci Evropy

Istanbulskou úmluvu, která se zabývá domácím a sexuálním násilím na ženách, ratifikovalo přes třicet států, například Francie, Portugalsko, Švédsko, Srbsko nebo sousední Německo a Rakousko.

V Česku má Úmluva spoustu hlasitých odpůrců. Například podle kněze Petra Piťhy je dokument neomarxistický a diktátorský. Výzkumy však ukazují, že 70 procent společnosti s Istanbulskou úmluvou není obeznámeno. 

DOKUMENT: celý text Istanbulské úmluvy, o kterou se přou politici i sousedé

„Istanbulská úmluva se stává těžištěm válek a oblastí sporů. Diskuse, které se vedou, jsou často spojovány s kritikou Evropské unie a s kritikou neziskovek,“ myslí si sociolog Karel Čada z Univerzity Karlovy. 

Odpůrci Istanbulské úmluvy často hovoří o tom, že dokument naruší tradiční nastavení rodiny. „Istanbulská úmluva nevyžaduje, aby stát rodinnou politiku měnil, nepožaduje ani změnu legislativy týkající se manželství. Proto není žádnou hrozbou tradičním rodinným vztahům,“ myslí si Gabriella Battaini-Dragoniová, která je zástupní generální tajemnice Rady Evropy.

„Naše společnost je tradiční a zároveň ateistická. Lpíme na tradiční rodině, ale zároveň máme velmi vysokou rozvodovost,“ řekla Válková. Podle ní ratifikace znásilnění nevymýtí, ale má ale velký symbolický význam a je důležité, aby ve společnosti byla nulová tolerance domácího a sexuálního násilí.

Páchání násilí v Česku Fyzické nebo sexuální násilí ze strany svého partnera v ČR zažilo 32 % žen. Policii je každoročně oznámeno přibližně 600 případů znásilnění (odhaduje se, že to tvoří jen 10 % skutečných případů). Policie řeší v průměru dva případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně. OSPOD každoročně registruje přibližně 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti.  Každý rok je z důvodu domácího násilí z domu vykázáno přes 1 300 násilníků.

Sama by byla ráda, aby obě komory parlamentu rozhodovaly o ratifikaci pomocí faktů, ne pomocí neúplných informací. Podle ní je v Česku domácí a sexuální násilí přetrvávající problém. Většina obětí páchané násilí nenahlašuje kvůli tomu, že nemají důvěru v politiku a úřady. „Někteří si myslí, že je to genderová úmluva, skutečná podstata je však jinde,“ uzavřela.

Nulová tolerance násilí

Prvním státem, který Istanbulskou úmluvu ratifikoval, bylo Portugalsko, země se silným vlivem katolické církve. V jeho parlamentu měla Úmluva podporu jak levého, tak pravého křídla. Jednomyslná ratifikace byl podle Marty Silvové, která zastupuje portugalskou Komisi pro občanství a rovnost žen a mužů, zázrak.

Naopak výsledek jednohlasné ratifikace v Itálii je ten, že domácí násilí stále existuje, ale je více žen, které jsou připraveny nahlas říct to, co se děje, uvedla italská poslankyně Deborah Bergaminiová. 

Francii pomohla Istanbulská úmluva zase prohloubit kroky, které vlády v potírání problematiky domácího a sexuálního násilí činí. Po ratifikaci realizovala řadu kampaní zaměřených na prevenci sexuálního násilí, například ve veřejné dopravě. Sdělil to Martin Szcrupak z francouzské Vládní kanceláře pro rovnost žen a mužů. Podle něj se ve Francii daří posilovat ochranu obětí i stíhání viníků.

Istanbulská úmluva Neboli Úmluva rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je mezinárodní dohodou zabývající se tímto porušováním lidských práv. Úmluva považuje prevenci násilí, ochranu jeho obětí a stíhání pachatelů.  Úmluva se vztahuje především na psychické a fyzické domácí násilí, na nebezpečné pronásledování, sexuální násilí, sexuální obtěžování, nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů.  Vztahuje se primárně na různé formy násilí páchaného typicky na ženách. Zároveň ale vyzývá státy, aby stejnou ochranu poskytovaly i mužům, dětem i seniorům v rolích obětí.  Úmluvu ratifikovalo 33 států a dalších 12 států ji zatím jen podepsalo. Česko podepsalo úmluvu 2. května 2016. Státy, které nepodepsaly, jsou jen Rusko a Ázerbájdžán.

„Pro Srbsko je rovnost mužů a žen a je jedním z předních témat,“ říká tamní poradkyně místopředsedy vlády pro rovnost žen a mužů Ljiljana Loncarová. „Istanbulskou úmluvu jsme ratifikovali v roce 2013. Vnímáme ji jako něco, co jsme pro sebe udělali a co přispívá k nulové toleranci násilí.“

Podle Loncarové pomohla smlouva zvýšit povědomí násilí na ženách. „Násilí je absolutně nepřijatelné. Po ratifikaci hlásí oběti případy násilí mnohem častěji. Trestně právní řízení je efektivnější a dochází k vyšší míře usvědčování těchto případů,“ vysvětlila Loncarová dopady Úmluvy v její zemi.

Násilí není normální

Podle švédského zástupce Oliho Florina mnoho Čechů neví, o čem Istanbulská úmluva je. „Ve Švédsku je to podobné, ale švédská společnost sdílí názor, že ženy nesmí sexuálnímu a domácímu násilí čelit. Lidé ratifikaci vnímali jako něco, co neškodí, ale co pomáhá,“ řekl Florin.

Dodal, že pokud chceme rozseknout kruh domácího násilí, musíme se proti němu postavit a říct, že není normální. „Potřebujeme zdravou společnost a musíme k tomu vést i naše děti.“

Istanbulská úmluva se v evropských státech dotýká i vzdělávání. V Rakousku mají například podle Marie-Theres Prantnerové z tamního Úřadu vlády učitelé povinnost bojovat proti stereotypům. Školy jsou povinny řešit násilí a násilí je ve výuce věnována zvýšená pozornost.

Genderová ideologie? Istanbulská úmluva pracuje s pojmem gender. Říká, že „sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, která příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže.“ Tato definice je ve společenských vědách zavedená již desetiletí.  Kritici Istanbulské úmluvy tvrdí, že Úmluva je jen zástěrkou pro prosazení tzv. genderové ideologie. Úmluva se zabývá problematikou domácího násilí, které genderově podmíněné je. To znamená, že domácí násilí souvisí s mocenskou nerovnováhou a dopouštějí se jej převážně muži na ženách. Existují i opačné případy, těch je ale výrazná menšina.  Jedním ze znaků domácího násilí je snaha o kontrolu oběti, souvisí domácí násilí s nerovným postavením žen ve společnosti či rodině. Úmluvě proti násilí na ženách tedy nejde o smazání biologických rozdílů mezi muži a ženami, jde jí o odstranění přetrvávajících společenských nerovností.  Zdroj: Úřad vlády ČR