Svědčí o tom neutuchající proud žádostí dalších obcí mířící do Sněmovny. Její podvýbor pro heraldiku a vexilologii (zabývá se historií a symbolikou vlajek) žádosti schvaluje a znaky a vlajky pak uděluje předseda či předsedkyně Sněmovny.
„Obce o znak a vlajku žádají, zejména když mají nějaké výročí,“ vysvětluje předseda výboru Matěj Ondřej Havel (TOP 09).
Je to znak Česka, nebo Karlštejna? Pravdu odhalí nepatrný detail dvouocasého lva |
V minulosti mohla mít znak jen města, zákon o obcích to umožnil i vesnicím. Zjednodušeně řečeno, když má obec starostu a zastupitelstvo, může mít i znak a vlajku. A obce toho hojně využívají. Ze šesti tisíc sídel jich nemá znak už jen zhruba osm set.
Znak jako privilegium
Znaky dnes mohou mít překvapivě moderní podobu nebo v nich může být třeba i trocha humoru. Příkladem může být znak obce Konětopy. Popis v registru komunálních symbolů ho popisuje jako „ve stříbrno-modře vlnitě děleném štítě nahoře vyniká černá hlava koně s červeným jazykem“, při pohledu na něj ale musí být každému jasné, o co se jedná. Topící se kůň. K netradičním patří i znak obce Pečky u Kolína, kde je místní cukrovar.
Nečekaných věcí se ale ve znaku objevuje spousta, mezi kuriozity patří třeba znak obce Milasín, kde jsou na bílém pozadí vyobrazeny červené pootevřené rty. Udělen byl v roce 1996, dnes by pravděpodobně už udělen nebyl.
V minulých staletích byl znak především symbolem privilegované pozice, jeho obsah nebyl tak důležitý, panovník a jeho úředníci hleděli hlavně na jeho formu a obsah štítu byl erbovním cenzorům celkem lhostejný, a tak do něj často pronikaly nečekané figury.
Trstěnice se dočkaly znaku a vlajky. Zdobí je pstruh, hlava psa a klasy |
„Ve znacích průmyslníků v 19. století tak najdeme ozubená kola, kouřící komíny i kotoučovou pilu, u důstojníků děla či parníky, úředníci si pak oblíbili spisy nebo knihy,“ popisuje znaky historik a expert podvýboru Jan Županič.
Platilo to i u měst. Historik připomíná třeba znak Rychnova u Jablonce nad Nisou z roku 1912. V něm najdeme realisticky vyobrazenou podhorskou krajinku s lesní mýtinou, jíž protéká potok, ze kterého pije laň. V pozadí je hora Ještěd a před ní rychnovský kostel sv. Václava. „Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás šlechtictví udílelo dosud, objevily by se v erbech i traktory, mobily či třeba počítače,“ vysvětluje Županič.
Erby obcích se stále udělují a tak i jejich podoba stále modernější.
Místní počasí
Zajímavý znak nemá jen Rychnov, ale i sousední Dalešice. Je v něm místní „mačkárna“ a kleště na mačkání skleněných perel. Někdy se do znaku může dostat i místní počasí, když je tam třeba zima a větrno. Dolní Zimoř na Kokořínsku má ve znaku hlavu boha větru Borease foukajícího vítr mezi dvě pískovcové skály.
Podle Havla podvýbor neschválí znak jen výjimečně. „Většinou se jedná o znak, do kterého se třeba větší obec snaží umístit symboly svých částí a kvůli tomu je pak značně nepřehledný,“ vysvětluje historik.
Nejvíce ho překvapilo, když si obec Bavoryně na Berounsku přála mít ve znaku „zrnotěrku“, tedy pravěký mlýnek na obilí, místní unikátní archeologický nález. Návrh nebyl doporučen a následně si obec vložila do znaku aspoň pravěkou nádobu na zrno.
Výbor neuděluje jen znaky, ale i vlajky. Příkladem může být zmíněný Rychnov u Jablonce. K historickému znaku s krajinkou si nechal před pár lety udělit novou vlajku, ale místo krajinné scenerie je na ní stylizovaná jiná místní dominanta, železniční viadukt.
