Na opatrovnických soudech soudí hlavně ženy, otcové cítí nespravedlnost

David (jméno na jeho přání redakce změnila) vídá své děti jednou za týden a každý druhý víkend. S bývalou ženou se soudí už sedm let a konec sporu je zatím v nedohlednu. 

Když David a jeho manželka zjistili, že jim manželství nefunguje, rozhodli se jít od sebe. Z bytu se David na žádost své bývalé ženy odstěhoval a vypadalo to, že se pár na péči o děti domluví. Jenže pak žena začala bránit otci děti vídat. „Říkala, že jsou děti unavené. Že to nejde. Hledala důvody, proč děti vidět nemůžu,“ svěřil se David redakci iDNES.cz. 

Než se případ dostal k soudu, trvalo to půl roku. Mezitím se David k dětem téměř nedostal. „Ženy mají občas tendenci zadupat chlapa do země. Ať to stojí, co to stojí,“ myslí si. Podle něj mu bývalá žena chtěla co nejvíce ublížit. U soudu pak děti řekly, že chtějí zůstat u matky, protože si už nepamatovaly, že to před půl rokem fungovalo jinak. 

David je toho názoru, že otec má v opatrovnickém řízení omezenou šanci něčeho dosáhnout, což mu potvrdili i advokáti. Podle Davida stále platí pravidlo, že žena se stará o děti a muž vydělává peníze. „Soudkyně se mnou jednala jako s někým, kdo o dětech nic neví. Cítil jsem beznaděj. Sebrali mi děti a zbytek života budu sám,“ popsal otec své pocity poté, co vyslechl soudní verdikt: Děti se svěřují do výlučné péče matky. 

Otcové mají pocit, že jim soudkyně nerozumí

Na okresních soudech zaujímají ženy dvě třetiny pozic z celkového počtu soudců a soudkyň. Na opatrovnických odděleních pak jednoznačně převládají. Na všech náhodně vybraných opatrovnických soudech, na které se redakce iDNES.cz zaměřila, je vyšší podíl žen než mužů. Například na opatrovnickém oddělení okresního soudu na Praze 4 je deset žen a jeden muž, v Mostě je sedm žen a dva muži, v Hradci Králové je šest žen a žádný muž.

Statistika za rok 2018 Svěřování nebo ponechávání v péči, včetně svěření pro případ rozvodu, se v minulém roce týkalo 59 089 dětí, z toho: 40 320 dětí dostaly do péče jejich matky  Otcům bylo svěřeno dítě v 3468 případech Do společné péče obou rodičů šlo 2 354 dětí Do střídavé péče rodičů soudy svěřily 5 726 dětí  Jiný člověk než rodič dostal dítě v 570 případech V 6 651 případech bylo soudní řízení zastaveno Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti

Podle bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové se muži často cítí zklamaní z toho, že jejich případy dostávají do rukou jenom ženy. Mají pocit, že jim soudkyně nerozumí. 

Podobný názor dříve vyjádřila i ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. „Pro otce, který se chce domoci styku se svými dětmi, je problematické, když naráží jenom na soudkyně, které se ho mnohdy ptají, jak dobře umí vařit,“ tvrdí.

To, že na opatrovnických soudech sedí většina žen, vnímá jako problém například advokát Jan Vučka, podle kterého musí být rozhodování soudů vyvážené. „U exekucí a sporů ze směnek je to lhostejné, ale u rodinných věcí musí justice vzbuzovat důvěru veřejnosti, že není vychýlená ve prospěch jednoho pohlaví,“ řekl advokát pro iDNES.cz. Podle něj jsou muži a ženy odlišní a často vnímají totožné věci jinak.

„Pokud se má rozhodovat o soužití rodičů a dětí, je prostě nezbytné, aby různé pohledy byly u soudu zastoupeny rovnou měrou. Osobně mě jako otce děsí představa, že podle vedení některých soudů je dítě něco méně důležitého než auto nebo zaměstnanecký poměr. To svědčí o děsivém odlidštění a odtržení části justice od reálného světa,“ zakončuje Jan Vučka, který je otcem podle svých slov šťastného dítěte ve střídavé péči.

Problémy opatrovnického soudnictví

Podle Markéty Novákové, propagátorky cochemského modelu souzení v Česku, je rodinné právo velmi těžkou disciplínou, ve které není důležitá jen aplikace paragrafů. Stejně podstatná je pro soudce i práce s lidmi, zásadní je schopnost komunikovat a mít potřebné znalosti z psychologie a sociální práce. 

Cochemský model Vznikl v roce 1991 v německém kraji Cochem-Zell. Jejím autorem je opatrovnický soudce Jürgen Rudolph. Cochemská praxe je rozhodování o dětech, při kterém všechny zúčastněné instituce ve vzájemné spolupráci vedou rodiče k převzetí odpovědnosti za budoucí život jejich dětí.  Otázkou tedy není, kdo z nich bude mít dítě v péči, ale jak bude mezi ně péče rozdělena. Vždy je preferována dohoda rodičů před názorem soudu. Řízení probíhají velmi rychle a účastníci a advokáti jsou soudem vedeni k bezkonfliktnímu jednání. Více jsme popsali zde: Vše pro dítě. Úřady i rodiče má u rozvodu zkrotit německá praxe.

„Obecně si myslím, že je velmi přínosné, když je poměr žen a mužů v různých profesích co nejvyrovnanější a přála bych to i opatrovnické justici,“ sdělila pro iDNES.cz Nováková. Podle ní ale problémy opatrovnických soudů tkví v jiných oblastech než v otázkách genderové rovnosti.

Soudce Martin Beneš, který podle cochemské praxe soudí na opatrovnickém oddělení okresního soudu v Mostě chápe, že se otcové nemusí cítit ve feminizovaném systému dobře, ale stejně jako Nováková si nemyslí, že v pomyslné rovině ženy versus muži tkví problém opatrovnického soudnictví. Problém je podle něj v nastavení systému a v tom, že jsou rodiče v opatrovnickém řízení souzeni namísto toho, aby jim stát nabídl účinnou pomoc při snižování jejich konfliktů a pomohl jim při uzavření dohody. 

Mají ženy pro opatrovnické právo předpoklady?

Názory na to, jestli by opatrovnické justici prospělo více mužů – soudců se různí. Neshodují se na tom ani odborníci z právnického světa. Podle Unie rodinných advokátů je genderová teorie nesmyslná a nelze z ní nic vyvozovat. Předsedkyně Unie Daniela Kovářová je toho názoru, že ženy tíhnou k jiné práci než muži a pro opatrovnickou problematiku mají předpoklady stejně jako muži například ke stavebnictví. 

Česká justice jako pánský klub. Soudkyně dominují, ale nahoře vládnou muži

Naopak novojičínský soudce Vladimír Polák, který stejně jako Beneš rozhoduje o opatrovnických sporech pomocí cochemského modelu si myslí, že by byl větší podíl mužů pro opatrovnickou justici přínosný. „Už jen kvůli nabourání stereotypu, že o dětech rozhodují ženy, které je automaticky svěřují do péče žen.“

Podle Poláka je možné, že se někteří otcové cítí nepochopení. „Jejich dojem může být navíc umocněn průběhem celého jednání. Existuje stereotyp, že matka je plně kompetentní k péči o dítě. U otců tomu tak někdy nebývá a jsou jim pokládány otázky, které směřují k tomu, aby svou kompetenci prokazovali. Ptají se jich na otázky, jestli umí uvařit teplou večeři nebo jestli někdy dítě přebalovali,“ zakončuje Polák.