Evropský rozpočet představuje přibližně 1 až 2 procenta celkového evropského hrubého domácího produktu (HDP) v závislosti na tom, co vše do něj člověk zahrne.
Oproti národním rozpočtům, které v některých zemích EU dosahují i 48 procent HDP, se jedná o velmi malé částky. Přesto je zásadní ho prosazovat, neboť motivuje státy více spolupracovat a pomáhá vyvažovat negativní důsledky jednotného trhu.
Rozpočet pomáhá chudým regionům
Evropská unie má od roku 1993 jednotný vnitřní trh, který umožňuje volný pohyb kapitálu, služeb, zboží a pracovníků napříč blokem.
Díky tomu tak můžou evropské firmy na území EU a přidružených států (Švýcarsko, Evropský hospodářský prostor) volně obchodovat a nemusí se zabývat zbytečnou byrokracií.
Jeden právní rámec je lepší než třicet rozdílných. Jednotný trh ale zároveň omezil možnosti členských států chránit své podniky a tím i (teoreticky) zaměstnanost skrze obchodní politiku, což může být problém.
Nejvíc peněz do zemědělství a zaostalých. Rozpočet EU pamatuje i na válku |
Jedna ze základních ekonomických pouček říká, že ekonomické centrum přitahuje bohatství z periferií a způsobuje tak chudnutí a depopulaci okrajových regionů. V rámci EU jsme to zažili například v podobě braindrainu (přetahování kvalifikovaných pracovníků, pozn. red.) z Maďarska, Rumunska nebo Polska. Je proto důležité, aby existoval mechanismus podpory chudších regionů a lidé měli nižší tendenci oblasti opouštět.
Přesně proto vznikla politika soudržnosti, tzv. evropské fondy. Jedná se asi o 1/3 celkového rozpočtu a třeba v ČR jsme díky ní mohli vybudovat nemalou část dálniční infrastruktury, kousek metra v Praze nebo provozovat školky, aniž bychom zvedali daně.
Udržuje evropské zemědělství
Pracovní síla v Evropě je oproti většině světa drahá, soudě dle přesunu výroby do jihovýchodní Asie. Podobnou věc by čekalo i zemědělství, které by v případě absence dotací z evropského rozpočtu zkolabovalo, nebo z Evropy odešlo.
Důsledkem by pak byla závislost na dodávkách potravin ze zahraničí a zchudnutí evropského venkova. Je samozřejmě relevantní argumentovat, že bez evropského rozpočtu by do hry vstoupily národní vlády. To by ale zase poškozovalo chudší státy, které by nebyly schopny přeplatit bohaté, jako jsou Německo nebo Francie.
Tím, že dotace zemědělství jsou placeny z evropského rozpočtu, je možné dosahovat srovnatelnějších podmínek podnikání napříč celým kontinentem a zvyšovat i kvalitu produktů díky vyšší konkurenci.
Podpora výzkumu v ČR
ČR je součástí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a patří mezi země, které investují méně do vědy a výzkumu, než je průměrné.
Díky evropskému rozpočtu a programu Horizon však mají čeští vědci a vědkyně přístup k nejprestižnějším projektům a financím na výzkum, které dalece přesahují možnosti českého státního rozpočtu.
Česko z Evropské unie loni získalo o 88,8 miliardy korun víc, než zaplatilo |
Kromě toho evropské fondy také podporují výstavbu vědecké infrastruktury v ČR – třeba velký laser v Dolních Břežanech nebo biotechnologická centra v Brně.
Motivace ke spolupráci v obranném průmyslu
V Evropě máme velký problém s roztříštěností zbraňových systémů a jejich vývojem. Oproti USA tudíž vydáváme jako Evropa více peněz na stejné věci a podřezáváme si větev v celkové obranyschopnosti Unie. Od roku 2021 tak EU přímo podporuje společný vývoj zbraní, aby se ušetřily náklady z rozsahu.
Na závěr je důležité zdůraznit, EU není ta, která by ve většině případů rozhodovala o tom, jaké věci se budou podporovat z jejího rozpočtu. To mají na starosti národní vlády, které pouze od EU dostanou balík peněz s obecným určením, kam by měly finance směřovat.
Konkrétním projektům je pak přiznaná dotace na základě rozhodnutí národních institucí. A právě zde se často skrývá problém s nedostatečnou efektivitou vynaložených peněz a rozdílů v tom, co jednotlivé členské státy EU dokážou z evropských peněz vytvořit. Je proto více méně na nás, zdali za evropské peníze vytvoříme něco užitečného.
