Více než polovina ze zkoumaných zemí podle Světové židovské organizace pro restituce (WJRO) učinila jen malé nebo žádné zlepšení.
Podle zprávy sedm ze 47 zemí, které schválily Terezínskou deklaraci z roku 2009, do níž byly zásady začleněny, dosáhlo významného pokroku, tři země zaznamenaly podstatný pokrok, 13 zemí určitý pokrok a v případě 24 zemí je pokrok malý nebo žádný.
Hodnocení vycházelo z toho, zda daná země provedla historický výzkum umění odvezeného během druhé světové války, zda prověřila původ vlastních sbírek, zda stanovila postup pro uplatnění nároků na potenciálně uloupené díla nebo zda provedla značný počet restitucí.
Policie bojuje se zloději umění. Systém má zlepšit i spolupráce s ministerstvem |
Mezi země, které podle WJRO dosáhly významného pokroku, patří Rakousko, Česko, Francie, Německo, Nizozemsko, Británie a Spojené státy. Mezi 13 zeměmi s určitým pokrokem jsou například Argentina, Belgie, Chorvatsko, Řecko, Norsko, Polsko a Srbsko.
Většina zemí ale podle zprávy učinila jen malý nebo žádný pokrok. Patří mezi ně například Austrálie, Brazílie, Dánsko, Irsko, Rusko, Španělsko a Turecko.
Rámec pro restituce sestává z 11 nezávazných zásad, které mají země s různými právními systémy provést otázkami souvisejícími s uměním zabaveným v období nacismu v kontextu jejich vlastních zákonů. Zásady rovněž vybízejí země k identifikaci a výzkumu kulturních statků, které mohly během druhé světové války změnit majitele, a k navrácení děl, která byla uloupena, zabavena nebo prodána pod nátlakem.
Nejde jen o majetek, ale i o spojení rodin
„Restituce ze strany veřejných orgánů nebo soukromých osob není jen o vrácení toho, co bylo odcizeno. Jde o opětovné spojení rodin a komunit s jejich dědictvím. Za posledních 25 let došlo k významnému pokroku, ale mnoho práce je ještě před námi,“ uvedl předseda WJRO Gideon Taylor.
Židovské organizace tlačí na Německo. Chtějí vrátit ukradené umění |
Za 25 let od vzniku souboru zásad se podařilo významně pokročit ve výzkumu provenience, mimo jiné díky digitalizaci archivů a lepšímu přístupu k nim. Většina signatářských zemí také provedla alespoň nějaký historický výzkum a podle zprávy je k dispozici více informací o tom, jak probíhalo rabování kulturních statků během druhé světové války.
Zpráva však poukazuje na to, že mnohá muzea po celém světě výzkum stále ignorují, a dodává, že ve většině zemí není zkoumání původu sbírek považováno za nezbytnou součást muzejní praxe. Zásady byly vypracovány se záměrem zahrnout také soukromé sbírky, ale v restituci děl, která jsou nyní v držení jednotlivců, bylo dosaženo mnohem menšího pokroku, konstatuje zpráva. Pokud jde o soukromé sběratele, je podle zprávy stále co zlepšovat v oblasti výzkumu provenience, transparentnosti a usnadňování restitučních nároků.
