Jsme v poločase demonstrací a před námi je další kolo. Nejsem volič Andreje Babiše. Vadí mi jeho střety zájmů, jeho podivní ministři, střídající se jako fusekle, jeho antiekologické vnímání, o glejtu stvrzeném ve vyšetřovnách StB nemluvě. Vadí mi, že podržel na Hradě nemocného mstivého muže, který miluje země, kde jsou lidská práva tabu. Babiš se v politice pohybuje vypočítavě, bez výrazných zásad a idejí, s marketingem za zády. Je však opakovaným vítězem voleb, které vyhrává s nepřehlédnutelným náskokem. Političtí matadoři vyšlechtění ve stranických sekretariátech dosud na jeho líbivou politiku nenašli protizbraň. Do toho přicházejí demonstrace. Skvělé!
Proč ne, ale... Názory na Babiše mohou být různé. Protesty proti němu vzbuzují v mnoha lidech soucit. Antibabišovská kampaň nezabírá, jen utvrzuje přesvědčené a váhající vhání do náruče ANO. Obávám se, že podobně je to i s demonstracemi. Premiéra ve finále jen posilují a jeho voliče výrazně neodvádějí. Hesla „Babiš škodí zdraví“ či že má Agrofert vrátit neoprávněné dotace jsou jasná. Ale byl už premiér soudem uznán vinným? Neplatí u nás presumpce neviny? A když říká, že kdyby nebyl v politice, o žádném Čapím hnízdě se neví, má bohužel pravdu. Zneužívání dotací je u nás běžnou normou. Nemusíme chodit daleko. V podhorském Trutnově, mém rodišti, je příkladů několik – na půlmiliardovou zakázku z velké části hrazenou z dotací EU se přihlásí a vybere jediná firma napojená na vedení radnice.
Další pochybná dotace na cyklo a inline stezku, údajně sloužící lidem dojíždějícím na kolech do práce, má ve skutečnosti sloužit jako tréninkový okruh pro místní běžkaře. Jaká náhoda – syn tehdejší místostarostky, která stezku prosadila, byl sportovním běžkařem. 2019 jako 1989? Rozumím naštvanosti na Babiše. Ale přirovnávat situaci k listopadu 1989 je zcela mimo. Zatímco tehdy fízlové demonstrace rozháněli a lidi za účast zavírali (sám jsem byl dokonce opakovaně zatčen i za demonstrace, jichž jsem se nezúčastnil), dnes je chrání, aby vše proběhlo pokojně.
Samostatnou kapitolou je prohlášení organizátorů, že na Václavském náměstí bylo 120 tisíc demonstrujících. A na Letné se očekává až 300 tisíc! Novináři čísla přebírají a nikdo je neověřuje, jen se doplní „podle pořadatelů“. Výsledkem je, že dnes u nás téměř nikdo neví, jak vypadá 5, 10 či 50 tisíc lidí. Nejde jen o demonstrace. Přes třicet let pořádáme hudební festival a i v této branži funguje stejná praxe. Čísla se nadsazují, opakovaně se započítávají stejní lidé, násobí se počtem dnů trvání akce. Kde se sejde 12 tisíc lidí, ohlásí se 30. Možná se pořadatelé cítí světovější, možná je to kvůli sponzorům.
Demonstrace Milion chvilek pro demokracii probíhá na Václavském náměstí. (4. června 2019)
Proč to je ale i v případě demonstrace? Když jsme udělali během festivalu rekordní skupinovou fotku a na jednom místě shromáždili masu lidí, první reakce byly – úžasné, to je dvacet tisíc! Ale agentura Dobrý den, která snímek zapsala do knihy rekordů, následně napočítala jen čtyři tisíce lidí dívajících se do objektivu. Proč takovou agenturu nepozvat i na Václavák či Letnou? A ještě jinak: co kdyby si Babiš svolal demonstraci na svoji podporu? K tomu by zahrál Kryštof, možná Michal David. To bychom asi teprve koukali, jak vypadá zaplněné náměstí. Jak došli svolavatelé demonstrací na Václaváku k číslu 120 tisíc, nevím. Náměstí má rozlohu přibližně 42 000 m2 . Když počítáme, že se na 1 m2 vejdou pohodlně dva lidé, je to maximálně 84 000 lidí. Při demonstraci však bylo volného prostoru mnohem více, dav navíc nebyl rozprostřen po celém náměstí a končil nad Příkopy. Kdybychom odečetli i prostory pro pódium, obrazovky, rozprostřené vlajky, vchody do metra, volnou Vodičkovu ulici a travnaté prostory s keři, dojdeme k číslu téměř o polovinu nižšímu. Jde o to, že když se minule mluvilo o 50 tisících, muselo to být teď více?
Není to ale potom to samé, co se vyčítá Babišovi, tedy normální marketing? Je skvělé, že se občanská společnost probouzí a lidé vyšli do ulic. Je dobré, že mnozí z demonstrujících neváhají absolvovat ve volném čase dalekou cestu, aby vyjádřili svůj postoj. Ani sedmdesátitisícová účast není špatná a zanedbatelná. Proč ještě zkreslovat fakta? Fabulovat čísla, balamutit veřejnost a zřejmě i sebe, to kurňa není zrovna nejlepší start v boji za demokracii, pravdu a ušlechtilé ideály. Howgh!
