Kritika namířená proti systému financování vysokých škol dnes není ničím novým. V čele stojí například Asociace právnických fakult, která upozorňuje na výrazný nepoměr ve financování regionálního a vysokého školství, z něhož právě vysoké školy vychází s výrazným hendikepem. Jak celou situaci vidíte vy?
V tomto lze souhlasit, vysoké školy se jako by vytratily z koncepčních úvah v rámci rozvoje celé země, pominu-li tedy předvolební floskule. Dlouhodobě chybí desítky miliard a začíná to být znát. Je třeba hradit energie, provoz, základní vybavení a mzdy. Špičkové vysoké školy se navíc musí posouvat dále v oblasti digitalizace a moderních vyučovacích metod. A zdůrazňuji, že digitalizace neznamená napsat mail studentům či něco vyvěsit na webové stránky. Některé věci – zejména nové stavby – se realizují z evropských fondů či Národního plánu obnovy. Díky za to, ale nemělo by to nahradit dlouhodobý výhled. Praha jako tzv. bohatý region byla v minulosti vyřazena z možnosti čerpat některé fondy a myslím, že to pražské vysoké školství poškodilo. Bohatství regionu se do financování vysokých škol nijak nepropisuje.
Statisíce dětí zůstaly bez pediatra. Za posledních pět let skončilo 336 ordinací |
Na rozdíl od kolegů právníků vidíme jinak problém dělení peněz na univerzitě. Na úrovni univerzity probíhají někdy ostré diskuse o tom, jak se peníze mají rozdělit mezi jednotlivé fakulty. Lékařské obory jsou mimořádně ekonomicky náročné a mám pocit, že trendy v tomto dělení pro lékařské fakulty nejsou úplně příznivé. Mluvíme přitom o přípravě lidí, kteří budou léčit nás a naše potomky. Je třeba, aby vláda opravdu zahájila jasné kroky k řešení situace, začala přímé jednání se zástupci lékařských fakult a připravila změny celého systému financování vysokého školství a jeho strategických priorit, které bychom si v tak složité době měli definovat.
Jak se vlastně financují mzdy na veřejných vysokých školách? Jdou na ně peníze pouze z prostředků ministerstva školství?
Mohu mluvit za naši školu či řekněme obecněji za školy lékařské a přírodovědné. Finance přicházejí od státu, fakultám pak přes univerzity, které si tyto peníze ještě mohou rozdělovat do jisté míry podle svého. Z toho je pak část na mzdy. U nás je zásadní ještě věda, tj. granty a projekty, a pak zahraniční studenti – samoplátci. Tento další podíl na mzdách představuje mnoho desítek procent. Bez nich by to bylo velmi špatné. Mluvíme o našich učitelích, špičkových lékařích, kteří se uživí podstatně lépe ve zdravotnictví.
Martin Vokurkaděkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, lékař a spisovatel (61)
|
Jak je na tom s financemi vaše fakulta?
Hospodaříme efektivně, hledáme úspory a zdroje. Musíme se dále rozvíjet. Zvládli jsme problémy s inflací, stagnaci příjmů i růst cen energie. Růst mezd, které za dva roky opravdu ukrátila inflace, je minimální. Hledáme i zde vnitřní úspory, ale abychom zaváděli některé moderní věci, potřebujeme najímat špičkové odborníky i mimo oblast medicíny. Ve zdravotnictví pak soutěžíme s podstatně vyššími mzdami a jejich nárůstem. Bez kvalifikovaných lidí je obtížné se posouvat dále, a to platí i o IT, managementu evropských projektů a dalších vysoce specializovaných oblastech. A stále musíme pečovat o budovy a vybavení, které nesmí zastarat.
V čem vidíte potenciál pro získávání prostředků? Jaké mohou být další zdroje?
Částečně jsem naznačil výše, že jsou to věda a zahraniční studenti – samoplátci, začíná se více prosazovat transfer poznatků do praxe či fundraising. Ale poslední dvě možnosti v dohledné době nemohou přinést zásadní zvrat ve financování, i když pro ně vytváříme podmínky. V rozvoji stále hraje zásadní roli stát, který musí deklarovat svůj zájem. Částečně se to v minulosti podařilo díky mimořádné dotaci na výuku lékařů v českém jazyce spojené s navýšením počtu studentů. První z nich budou nyní vycházet ze škol, program byl zatím nastaven na 10 let. Usiluji o to, aby byl prodloužen a ideálně též navýšen s ohledem na inflaci a rozšířen i na další zdravotnické profese. Úbytek lékařů i dalších zdravotníků je alarmující, za dalších 10 či 20 let to může být opravdu kritické. A výchova lékaře od prvních hodin anatomie po specialistu s atestací trvá cca 11 let, a to pomíjíme např. rodičovské dovolené. Znovu opakuji, jde o profese, k nimž se obracíme ve chvílích nejtěžších, řekl bych, že jsou strategickou komoditou naší země, našich životů a mnohdy i štěstí.
Děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Martin Vokurka.
Jaké jsou vlastně současné trendy v medicíně, a tudíž ve vzdělávání?
I na trendy ve výuce máme odborníky a budujeme centrum pro podporu a inovace výuky. Máme a rozvíjíme simulační výuku, velkým úkolem je rozšíření simulačního centra. Zanedbatelné není ani ověřování znalostí a dovedností, z technologických věcí pak třeba virtuální a rozšířená realita, vstup AI. Mnohé manuální postupy nahradí robotika – na našich klinikách se rozvíjí robotická chirurgie. Spousta věcí se bude sbíhat lékaři v mobilu či v nějakém zařízení budoucnosti a bude to online propojeno s celým světem. Přitom se medicína zároveň personalizuje, bude stále více na míru, denně vznikají nesmírná množství dat, např. z genomů, tedy zjednodušeně z genetických informací, které navíc umíme už více využívat. Lékař bude muset umět věci integrovat a rozumět nejen detailům, ale právě i tomu širšímu pohledu. A studium je stále jen šestileté. Musí se změnit – a řekl bych, že se už mění – samotná práce se znalostmi, žádná nemůže zůstat osamocena, vždy musí být propojena a otevřena dalším souvislostem. A nikdy nemůžeme říct, máme hotovo. Přesto si myslím, že v medicíně, a tudíž i ve výuce musí zůstat prostor pro lidský kontakt a komunikaci. Na ni klademe v posledních letech velký důraz a ve výuce přibily desítky hodin napříč předměty, které tomu věnujeme.
Nedostatek lékařů je kritický, mezi pediatry je to horor, varoval Kubek |
Za dveřmi jsou volby děkana, vy svůj post obhajujete. Proč?
Se svým týmem už přes tři roky pracujeme na tom, aby výuka medicíny byla připravená na tyto probíhající změny. Výsledky začínají být patrné ve výuce, jejím propojování, komplexnosti. Fakulta je moderní, vzdělává výborné lékaře a má vynikající vědu. Je to výsledek práce generací. Ale musí to být fakulta pro budoucnost, musí v ní být mechanismy, které zvládají příchod nového a nové věci iniciují. A zároveň chci fakultu přívětivou pro studenty, kteří jsou našimi partnery ve svém vzdělávání. Jak nyní fakultu nastavíme, bude mít důsledky na mnoho let dopředu. A to je má motivace.
Co se vám za dobu vašeho působení povedlo a co vnímáte jako svoji prohru?
Nyní už pomalu zapomínáme na covid, ale jeho zvládnutí bylo z hlediska fakulty a jejích podmínek velkým úspěchem. Připravili jsme nové rozvojové projekty fakulty ve vědě, výzkumu i stavbě vědeckého centra na Albertově a rozšíření simulačního centra.
Určitě nejsem spokojen se stavem digitalizace, myslel jsem, že budeme dále. Fakulta tu má bohužel jen omezené možnosti, částečně jde o problém společný s univerzitou a nějakým způsobem do toho promítá svůj přístup i stát – opět včetně ekonomického. Dotáhnout je třeba i efektivitu jednotlivých procesů. A nezastavit se, nezpomalovat.
Jak tedy vidíte budoucnost českého vysokého školství?
Mám na to dva pohledy. Při dlouhodobém podfinancování a aspoň z mého pohledu absence jasné a dlouhodobé vize se nezdá, že by mohlo dosahovat jako celek světových parametrů. Určitě však jsou oblasti, kde je úroveň vysoká, ale musíme se bát, abychom i zde nezačali ztrácet. Vysoké školství souvisí úzce s výzkumem, který je pro vysoké školy intelektuálně i ekonomicky důležitý, proto jsou rozvoj a podpora vědy rovněž klíčové. Zanedbávání lékařského a zdravotnického školství by se nám mohlo vymstít, a tomu chci z pozice děkana fakulty zabránit.
