Pospíšilův advokát Pavel Kandalec přišel s novými argumenty. „Soudy opřely své závěry jen o slovní útoky a psychické týrání, Hana Pospíšilová totiž u soudu neřekla, že ji otec v den činu fyzicky napadl. Škrtil ji – a to už je útok na život. V takovém případě lze uplatnit argument, že pachatel sáhl ke krajnímu řešení po předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného,“ uvedl advokát.
Podle advokáta má přítomnost fyzického násilí vliv na právní kvalifikaci případu. Soud by mohl vraždu překvalifikovat na zabití, zatímco „pouhé“ psychické násilí takové posouzení neumožňuje.
Antonín Pospíšil do jednací síně dorazil z břeclavské věznice o berlích za doprovodu justiční stráže. Včera u soudu poprvé vylíčil, jak za ním 16. března 2016 přišla manželka v srdceryvném pláči a sdělila mu, že ji otec Ludvík Nehera surově fyzicky napadl, když nemohl najít noviny.
„Přirazil ji k topení, vrazil jí koleno do břicha a začal ji škrtit. Když z posledních sil zavolala ‚tati‘, vzpamatoval se a sevření povolil,“ popsal tchánův útok odsouzený muž s tím, že manželce svatosvatě slíbil, že o fyzickém napadení nikde nebude mluvit. Senát však obnovu řízení zamítl.
Ještě to nevzdávají
Ani Hana Pospíšilová se o útoku nezmínila jak u soudu prvního stupně, tak i následně u odvolacího v Olomouci. Za otce se prý natolik styděla, že o mlčení poprosila i manžela. V soudní síni plné studentů práv a novinářů tehdy ze sebe stěží vypravila pár vět. Teprve po pravomocném rozsudku oba manželé popsali útok novinářům a advokátovi.
Advokát Kandalec neuspěl ani s žádostí, aby soud Hanu Pospíšilovou znovu vyslechl v komfortnější atmosféře a s vyloučením veřejnosti. Soud se ztotožnil s názorem státního zástupce, že obhajoba nevnesla do případu nic nového. Předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová zdůraznila, že Hana Pospíšilová byla vyslechnuta i na policii. A tam také nic neřekla.
Slib nepromluvit o napadení podle soudkyně spíš ukazuje na účelové jednání ve snaze dosáhnout snížení trestu. „Ale i kdyby to hypoteticky bylo prokázáno, neměl dotyčný právo nicnetušícího starce takto zákeřně zezadu dvěma ranami do spánku usmrtit,“ odůvodnila rozhodnutí předsedkyně senátu. Advokát po poradě s klientem na místě podal stížnost k vrchnímu soudu.
Peklo začalo po smrti tchyně
Skličující příběh komplikovaného soužití dvou generací vzbudil před třemi roky velký zájem médií. Antonín Pospíšil měl v Bedihošti pověst slušného pracovitého člověka, který každému ochotně pomohl. Obyvatelé obce se za něj postavili v petici stejně jako věřící z prostějovské farnosti.
Nikdo nechtěl uvěřit, co udělal. Manželé se s tyranií, kterou 40 let snášeli, ze studu nesvěřovali. Peklo jim nastalo v roce 2009 po smrti tchyně, která do jisté míry plnila roli jakéhosi ochranného štítu. „Hana byla doma služka, já poslední čeledín. Ludvík mě nenáviděl od samého počátku. Neustále mě úkoloval, nenechal mě vydechnout. Vulgárně mi nadával, nic mu nebylo dost dobré. ‚Ty už mi neunikneš přivandrovalče, tebe nervově zničím,‘ opakoval mi.
Manželka má chatrné zdraví a kvůli jeho šikaně prodělala dvě srdeční selhání. Kontroloval, kam jde a kdy přijde. V posledních třech letech pod společnou střechou nám ničil i klidný spánek. Uprostřed noci vystoupal po schodech k naší ložnici, chytal za kliku a klepal. Zeptala-li se jej Hana, co potřebuje, ozval se jeho zlomyslný ďábelský řehot. ‚Kurvíte se?‘“
Rozpor mezi znalci a soudy
Znalci ve svých posudcích zmiňují, že Pospíšilovo rozrušení mělo povahu omluvitelného hnutí mysli, takzvaného afektdeliktu jako reakce na vysoce zátěžové životní okamžiky. Soudy však dospěly k závěru, že pachatel jednal s rozmyslem. Podle nich nebylo usmrcení poškozeného dílem zlomku sekundy, ale pachatel se na to připravoval několik desítek minut, minimálně od okamžiku, kdy si nelegálně drženou zbraň přivezl ze svého ranče.
U soudů mu pomohla dosavadní beztrestnost, řádný život a také okamžité přiznání. Naopak mu přitížilo, že spáchal více trestných činů. Vedle zvlášť závažného zločinu vraždy i přečin nedovoleného ozbrojování. Navíc vůči osobě blízké a vysokého věku.
Antonín Pospíšil dostal úhrnný trest odnětí svobody 13 let, tj. mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice se ostrahou.
