„Byla to pro mě jediná správná volba,“ vysvětluje zpěvák, proč si ke spolupráci vybral právě ostravské filharmoniky. Jeho důvody pro takovou spolupráci tkví v dávnější minulosti, mají profesní i soukromý ráz.
„K Ostravě máme rodinnou vazbu, protože moje maminka pochází z pěti sester – dvakrát dvojčata a ta nejstarší, sólová, Ilena Flaková zpívala po celou svou kariéru první milovnici v ostravské operetě. V ní jsme našli v Ostravě pevný středobod,“ líčí Ledecký, pro nějž je Ostrava zásadní i z profesního hlediska.
Janek LedeckýČeský zpěvák, kytarista a skladatel se narodil 27. července 1962 v Praze. Patří mezi naše nejznámější hudební interprety. Zpočátku zaujal jako frontman rockové kapely Žentour, od roku 1992 se vydal na sólovou dráhu. Svá první alba nahrával v Ostravě, ve studiu Citron. Jedná se o úspěšné tituly Sliby se maj plnit o Vánocích, Mít kliku, Na chvíli měj rád a Ikaros. Jeho alba obdržela řadu cen, jsou to zlaté a platinové desky. Proslavil se také jako autor muzikálů, zvláště Hamlet obletěl celý svět. Letos vyjel Janek Ledecký na symfonické turné, které zahájil 18. září v Ostravě v Multifunkční aule Gong společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava. |
„Natočil jsem tu čtyři alba a po letech ještě hudbu k muzikálu Galileo. Každé z těch čtyř alb bylo úplně jiné a v odlišné sestavě, jedním z nich bylo Sliby se maj plnit o Vánocích.“
A byla to rovněž Ostrava, která jej nasměrovala od písničkových hitů k vážnější hudební výpovědi. „Seběhlo se to s Martinem Kumžákem, který produkoval album Mít kliku. Když jsme jej míchali ve studiu Citron u Radima Pařízka v létě roku 1997, seděli jsme venku na zahradě, kde překvapivě ještě kvetly stromy. Martin přinesl v podpaží Shakespearovy tragédie a nastoupil s tím, že po tolika sólových deskách by bylo dobré přijít s něčím opravdickým a seriózním,“ vzpomínal zpěvák.
V Ostravě bylo lepší soustředění na nahrávání
„Je pravda, že všechny mé sólové desky byly zlaté a platinové, každý rok s jinou sestavou a fungovalo to. Přesně to jsem chtěl celý život dělat, ale Martin Kumžák mě přesvědčil. Zásadní výhybka v mém životě byla přehozena přesně tady,“ popisuje Janek Ledecký zrod legendárního muzikálu Hamlet.
Během dvou hodin si přinesený svazek prolistoval. Jednalo se o vydání v překladu E. A. Saudka. „Řekl jsem si, proč by ne. Neměl jsem ale žádné know-how a tak nastal dobrý důvod odletět z Ostravy do New Yorku. Tam jsme na Broadwayi za čtrnáct dnů viděli asi dvanáct různých divadel, abych si udělal představu o tom, jak se vyprávějí příběhy s použitím hudby. Netušil jsem, že za rok a půl vznikne muzikál Hamlet, který se proslaví nejen u nás a na Slovensku, ale také v Koreji nebo Japonsku.“
V čem podle Ledeckého spočívá kouzlo Ostravy a proč právě v ní našel ideální zázemí pro realizaci tolika svých alb? „Musím přiznat, že je to tu trochu z ruky, ale vždy, když jsem v Ostravě byl, trávili jsme celý čas od rána do večera ve studiu. Citron jsem si vybral nejen proto, že studio bylo dobře vybavené. V Praze se mě ptali: Proč jedeš až někam tak daleko, až do Ostravy? A já jim odpovídal: Právě proto. Když si sem totiž vezmu muzikanty, tak je mám k dispozici čtyřiadvacet hodin. Kdežto, když točím v Praze anebo v dosahu Prahy, tak mi pořád hrozí, že budou odbíhat,“ směje se Janek Ledecký.
Stodolní tehdy ještě nebyla lákadlem
Podle něj není žádná náhoda, že The Rolling Stones, Beatles a další slavné kapely natáčely v místech, kde se mohly lépe na svůj výkon soustředit. „Třeba natáčeli desky na Bahamách, což sice není špatná alternativa, ale pro nás se tou správnou alternativou stala právě Ostrava a jsem rád, že se mi podařila prosadit. Když si své desky pustím po těch letech, tak pořád stojí zato.“
Do Ostravy tehdy Janek Ledecký jezdil s hudebníky nahrávat kvůli lepšímu soustředění, což bylo ale možné jen v určité době, kdy ještě nebyla tolik proslavená Stodolní ulice.
„To, že jsme sem jezdili s takovým úspěchem nahrávat, bylo také dáno tím, že ještě neexistoval fenomén Stodolní. Bydleli jsme přímo ve studiu Citron. Vyrazit si někam do centra Ostravy pro nás tehdy nefungovalo a noční společenský život neměl takový věhlas. Od novodobé éry Stodolní ulice, když tady hrajeme nebo jsme v okolí Ostravy, si musím kapelu velmi hlídat, protože je to pro muzikanty velké lákadlo.“
Ovšem případného dalšího nahrávání v Ostravě se Ledecký nebojí. „Klidně bych do toho šel znovu. Doposud mám v živé paměti, jak to tu bylo senzační. Ovšem dnes musíte přijít s nějakým hodně dobrým projektem,“ konstatuje hudebník.
Na Colours z Řecka
Loni si také odbyl svůj debut na vyhledávaném festivalu Colours of Ostrava. Pozvánku obdržel vícekrát, ale přes léto mu to moc nevycházelo. Jedním z důvodů bylo i rodinné soustředění s dcerou, známou snowboardistkou a lyžařkou Ester.
„Dlouho mi to z časových důvodů nevycházelo, až loni napomohla náhoda. Byli jsme právě na našem pravidelném rodinném soustředění v Řecku. Hodně si to hlídáme, protože se jedná o moment, kdy se všichni z rodiny sejdeme. Již dříve mi z produkce Colours nabízeli jiný den a jiný čas, kdy se nedalo přijet, i lety byly vyprodané, ale na začátku června mi opět zavolali, jestli bych si to nerozmyslel, že mi dají prime time v devět hodin večer. Podařilo se překvapivě najít i volné místo v letadle, tak jsem přijel a odnesl si senzační zážitek,“ vypráví Ledecký.
Jeho dojem ještě více umocnilo jedinečné prostředí areálu, kde se festival koná. „Festival byl zasazen do kulis jak z postapokalyptického filmu. To si myslím už od okamžiku, kdy jsme v Ostravě hráli se Žentourem a Vítkovice pro nás byly nepřehlédnutelnou dominantou. Celou dobu to vypadá, že jsou připraveny si zahrát v opravdu drsném snímku. Najednou se v nich umístí festival, který má skvělou dramaturgii a skvělou pozitivní energii. Je neuvěřitelné, jak se Ostrava obarvila, smekám před tím.“
