Svůj první kriminální čin vysvětlovala lidumilstvím. Jako dívka se prý učila prodavačkou. Když v jednom českobudějovickém obchodě s kabáty a kožichy viděla ženy za výlohou, jak okukují zboží, jež si nemohou dovolit, chtěla jim udělat radost.
„Vynesla jsem něco ven a rozdala. Prostě nádhera,“ popisovala svůj první větší delikt, kterým napáchala škodu za několik desítek tisíc korun.
Rodačka od Křemže na Českokrumlovsku vyprávěla, že když byla mladá, měla byt, partnera a dítě, které ji zakrátko zemřelo. Od té doby začala pít, stranit se příbuzných, nakonec přišla o zázemí. Předváděla se po laciných hospodách, kradla a do vězení nastupovala skoro s radostí. „Nebrání se. Ke všemu se ihned přizná,“ řekl o ní před patnácti lety jeden z policejních vyšetřovatelů.
V dubnu 2000 stála před českobudějovickým krajským soudem poprvé v životě jako poškozená. Jeden z náhodných známých, rovněž tulák, se ji pokusil ubodat nožem. O Vánocích 1999 ji na ubytovně v opilosti desetkrát bodl do zad a do břicha. Měla zasažená i játra.
„Utíkám pořád za světlem“
Přežila jen díky rychlé zdravotnické pomoci. I tak byl její odvoz záchrankou problematický, těžce zraněná Máňa ještě stačila z ubytovny utéct na ulici. „Nepamatuju si toho moc. Jenom, že jsem pořád běžela. Za světlem,“ vypověděla u soudu.
Přítomnému obžalovanému odpustila, omluvila jeho útok nepříčetností a alkoholem. Soud mu uložil deset let vězení za ublížení na zdraví. Máňa se ze zranění uzdravila a pokračovala v krádežích, opakovaně byla ve vězení.
„Co bych udělala, kdybych vyhrála milion? Nakoupila bych jídlo, věci, oblečení, pozvala známý a všechno si společně někde užili,“ přiznala bez dlouhého přemýšlení autorovi tohoto článku před deseti lety.
Ačkoliv prošla jako vězeňkyně amnestiemi Václava Havla a Václava Klause, ani jednu neuznávala. V dokumentu Olgy Sommerové přiznala, že má mentalitu věčného běžce. „Utíkám pořád za světlem,“ řekla.
Podle informací Deníku, který zprávu o její smrti přinesl, stojí za úmrtím komplikace spojené s podchlazením.
Starosta Křemže Josef Troup se o smrti Lávičkové dozvěděl ze smutečního oznámení. Podle něj ho několikrát navštívila a poslala mu několik zpráv z vězení, kde jí bylo nejlíp.
