Kronikář obce Vranovice Bohumil Pražák popsal v knize Vranovice 2007 onen slavný den takto: „Z Vídně vyjížděly čtyři vlaky s ověnčenými lokomotivami, jejichž jména zněla Bruna, Herkules, Gigant a Bucefalos. Přepravovalo se 1 125 cestujících v 38 vagonech. Nával ve Vídni byl ohromný, větší část cestujících musela být odřeknuta.“
Na trase, zvláště ve stanicích, čekaly tisíce lidí, aby na vlastní oči zhlédly nový technický zázrak. V Brně připravili účastníkům první jízdy slavnostní uvítání.
„Od časného rána přicházeli občané Brna a okolí na nádraží a přístupová místa. Celé město bylo vyzdobeno, po ulicích byly vystavěny stožáry s vlajkami. Přímo na nádraží stála špalírem garda měšťanů a celá městská honorace se všemi světskými i církevními zástupci úřadů a korporací,“ popisuje kronikář.
Po slavnostním pohoštění se po čtvrté hodině odpolední vracely vlaky zpět do Vídně. A právě při této jízdě se neslavně zapsala do dějin železniční stanice ve Vranovicích jako místo prvního železničního neštěstí na nové trati a také první srážky vlaků ve střední Evropě.
„Srážku zavinil anglický strojvůdce John Williams, který najel z neopatrnosti na vlak před sebou. Nepřibrzdil před kolejovým obloukem, za který neviděl. Výsledkem byly dva vagony rozbité, několik poškozených, pět lidí bylo těžce zraněno a několik lehce,“ popisuje obyvatel Vranovic Pavel Šťastný, čerpající právě z údajů kronikáře Bohumila Pražáka.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Ve vlacích tehdy cestovalo několik lékařů, kteří ihned zraněné ošetřili. Nakonec se všichni, včetně těžce raněných, vrátili vlakem večer do Vídně.
Železnice je následně odškodnila mnohatisícovými částkami. Většinou se totiž jednalo o vysoce postavené občany.
„Vranovice leží na hlavním železničním koridoru Praha–Břeclav, pokud však turista ve stanici vystoupí, aby nalezl nějaké stopy tohoto neslavného evropského prvenství, bude zklamán. Ani dráha, ani zastupitelstvo obce se zatím nezaobíraly myšlenkou umístit na budovu nádraží byť jen pamětní desku této události,“ posteskl si Pavel Šťastný.
Navzdory nehodě trať spojující Vídeň s Brnem úspěšně fungovala dál. Cesta tehdy trvala čtyři a půl hodiny, dnes ji rychlovlaky zvládnou i za hodinu a půl.
Nejvyšší povolená rychlost osobních vlaků byla třicet kilometrů za hodinu. U nákladních dokonce jen patnáct a až do roku 1844 vlaky mohly jezdit jen ve dne.
